Pavoučice v Bechyni

Začalo to jednoho sobotního večera, kdy bylo rozhodnuto o tom, že půjdeme testovat naši noční kešuli. Navrhnul jsem, jestli bude chuť a čas, vyrazit do Bechyně. Návrh byl odsouhlasen a po ukončení testování jsme vyrazili.

Auta jsme nechali zaparkovaná poblíž rozkopaného náměstí a na úvodní souřadnice jsme došli pěšky. Na úvodních jsme se rozdělili na 2 skupinky. Jedna začala hledat s UV baterkou indicie pro další postup a druhá skupinka začala opisovat vzorečky z listingu v GPS. Po chvilce hledání se ve světle UV baterky objevili indicie. Spočítali jsme, zadali do GPS a šli směrem k druhé stage. Stále jsme se ještě pohybovali po bezpečném chodníku v Bechyni, což se za chvíli mělo změnit, ale to jsme to ještě nevěděli.

U druhé stage jsme po chviličce hledání nalezli další indicie a vydali se vstříc třetímu zastavení. A právě na třetí zastavení jsme chodník museli opustit a vydat se cestičkou někam do neznáma. I když jsme byli relativně hodně blízko centra, sám bych do těchto míst v noci určitě nešel.

Vyzbrojeni třemi silnými baterkami jsme se snažili po cestičce dostat na další souřadnice. A ejhle, cestička končí někde kousek od propasti a GPS stále ukazuje přibližně 15 metrů. Jenže kudy dál? Dolů a vlevo propast, vpravo skála. Snažili jsme se najít něco, co by odpovídalo předmětu v nápovědě, ale nic. A noční minuty plynuly. Ač vyzbrojeni silnými baterkami nic jsme nemohli najít. Došlo i na přepočítávání souřadnic a to dokonce několikrát. Minuty pořád tiše a pomalu plynuly, my jsme stále nebyli na 3 stagi.

Po chvilce mávání baterkami jsme se shodli, že dotyčný předmět z nápovědy by mohlo být to, na co jsme zrovna koukali. Po nasvícení UV baterkou přišlo zklamání. Nic! Vypadalo to hodně beznadějně, a ty noční minuty plynuly... Po chvilce dívání se okolo s baterkou v ruce, jsme objevili další cestičku. Že by konečně ta správná? Objev nás znova nabudil a vydali jsme se tedy po ní. Cestička nás dovedla na plácek, kam bych se určitě nevydal ani ve dne natož v noci sám. Na plácku bylo těch předmětu, které by odpovídali z nápovědy trošku víc, ale už jsme věřili, že jsme správně. A taky že jo. Po chvilce běhání s UV baterkou jsme našli další potřebné údaje.

Cestou na poslední zastavení se nestalo nic zvláštního. Opět jsme šli po chodníku, za což jsme byly určitě rádi. Po příchodu na místo jsme pochopili, proč v okolí Bechyně je tolik kešek s tématem pavouka. Tady hledání proběhlo naštěstí rychle. Spočítali jsme finální souřadnice a zadali do GPS. Ale co to? Kam nás to vede? Nikdo z nás netušil.

Cestou k finálce nás někdo zastavil s tím, co že tam děláme a kam jdeme. Něco jsme zamumlali a pokračovali dál. Bohužel opět ne po chodníku, ale ze začátku i po pěkný cestičce. Jenže pěkná cestička se za chvíli proměnila v cestu necestu. Prodírali jsme se křovinami div ne po čtyřech. V duchu jsme si říkali: „Je tohle skutečně ta cesta?" nebo „Kam nás to asi dovede?" Naštěstí každá cesta někde končí a GPS začala konečně odpočítávat poslední metry k finálce. Nestačili jsme se divit, kde nás ta cesta „vyplivla". V tu chvíli snad každému z nás proběhlo hlavou toto: „Proč jsme šli zrovna tudyhle?"

Po strastiplné cestě jsme konečně dospěli k finálním souřadnicím. Jenže kde je ta keška schovaná? Těch míst se tam našlo plno. GPS se zrovna k přesnosti taky neměla a tím pádem nezbývalo nic jiného než to vzít vylučovací metodou. Ono se řekne hledat, ale hledejte kešku, která má označení other s baterkami.

Po chvilce hledání a přemýšlení, kam že by se to ještě dalo schovat, jsme zajásali. Našli jsme vhodný úkryt. Jenže ouha, on ten úkryt někdo hlídá. Ano, hlídala ho nevěsta pouštního pavouka, ale nám kešku vydala.

Toť celý náš příběh o lovení jedné kešky v Bechyni. Nevěsta si nakonec aspoň ode mě zasloužila favorite bod a kdo na ní ještě nebyl, udělal velkou chybu.

Kódy pokladů o kterých se zde psalo: GC2PJ9X

Autor: stenli007