wwwerca2: Jak to chodí v GC

Vydáno: 3. listopadu 2007 | Autor: wwwerca2 | Rubriky: Hledání pokladů | Tisk

Oznámkuj článek:

Oznámkuj cache:

Po přečtení povzdechu v jednom článku na tomto webu, který plakal po ženských zkušenostech a názoru na geocaching, jsem se tak trochu neskromně nabídla jako geokačerka s tím, že bych osvětlila svůj názor na geocaching a popsala tuto problematiku z ženského hlediska. Takže toto je můj pokus o článek:o)

S cachingem jsem začala 11.listopadu 2006, takže z pohledu zkušenějších jsem pouze bažant s momentálním kontem 160 nálezů. Tato zábava mě ale velmi chytla a díky ní mám za jeden kešovací víkend víc zážitků než třeba za celý měsíc před mojí nákazou touto vážnou geonemocí. Byla jsem pověřena napsat o zajímavých zážitcích a snad toto bude i inspirací pro návštěvu pěkných keší v krásném Českém ráji.

Takže např. spoustu legrace jsme si s Moziesem, mým přítelem a geokolegou v jedné osobě užili na kešce GCKZ49 The Passage od haggaeuse. Cituji listing pro osvětlení situace: „Geocacheri od jisteho objemu pasu vys udelaji dobre, vezmou-li si s sebou hubenejsiho spolecnika."

Objem pasu není nikde přesně popsán, takže jsme se jako frajeři vydali na místo. Frajeři pro to, že nejsme zrovna postavičky z módních časopisů a přehlídkových mol. Hold máme postavu asi jako láhev coca-coly, bohužel dvou a půllitrové. Když jsem viděli místo, kde se měla keška nacházet, okamžitě jsem to vzdala, ale Mozies byl překvapivě odvážný a začal se soukat do úzkých míst. Jelikož je to chlap jak hora, 195cm do výšky a do šířky to ten metr taky asi hodí, byl na něj pohled jako když je šnekovi malá ulita. Po asi půlhodině vlézání do díry se ozval tlumený výkřik „mám ji!" Moziese nebylo vůbec vidět a já se musela ještě celkem dost naklonit abych vůbec na kešku, kterou mi podával dosáhla, aby ji vydoloval, musel si ještě totiž v tom uzoučkém prostoru lehnout na bok. Než jsem zalogovala, chvíli si tam poležel, protože kdyby vylezl, už bych ho tam asi nedostala. Po umístění kešky zpět nastala další část komediálního výstupu, aneb jak se sardinka dostává z konzervy. Chvíli jsem se bála, že budu volat hasiče, ale asi po další půlhodině se porod vydařil a skála opět vyvrhla dvoumetrového špinavého chlapečka. Mám k tomu i parádní video, ale to mi hlavní hrdina zakázal publikovat.

Jelikož jsme „akční", nebojíme se ani kešek s vysokou obtížností a proto jsme letos v létě vyrazili na GCZQK3 Písecák od BorisVera. Podle logů jsme byli připraveni na plavecký výkon, ten jsme si lehce usnadnili nafukovacím lehátkem na které jsme naložili GPS a moje sandále, protože jsme měli avízo na bujnou vegetaci na ostrůvku.

Když jsme se konečně po dlouhém čeření vody dostali na místo, nahodila jsem GPS a zjistila, že jsem špatně opsala souřadnice a šipka ukazuje 1,8km jinam. Věrný pobočník Mozies se tedy s lehátkem vydal zpět na břeh, na dece vzal klíčky, došel těch 300m k autu, opsal správné souřadnice a připlaval zase zpět. Takhle to zní jako rychlovka, ale já zatím těch 30 minut hnila na opuštěném nepřátelském ostrově a čekala a čekala. Nové souřadnice mě ale moc nepotěšily, jelikož ukazovaly do džungle kopřiv, klacků a hmyzu. V pohorkách a maskáčích pohoda, ale plavky a sandále? Bohužel plaveckým výkonem jsme ještě 4,5 hvězdičky nepřekonali jak jsem zjistila u místa kde měla být cache. Opět jsem potřebovala pomoc mojí silnější polovičky. On má ale citlivé nožičky, takže jsem musela přenechat svoje ubohé sandále velikánským ploutvím. Mozies ale po shlédnutí situace usoudil, že do tohohle nejde a pokud chci tu kešku, musím si ji naboso a v plavkách ulovit sama s jeho lehkou asistencí. No, naštěstí se zadařilo a voda cestou zpět byla příjemně studená, aby ochladila naše škrábance, popáleniny od kopřiv a pokousání od ho... pardon ovádů.

Myslela jsem, že nebudu vědět o čem psát, ale teď koukám, že na popis všech kešek, na které mám úchvatné zážitky, by bylo potřeba hooodně stránek. Snad vás trochu pobaví naše „veselé historky z natáčení" a inspirují vás pro návštěvu keší u nás v Ráji.

 

Kódy pokladů o kterých se zde psalo: GCKZ49, GCZQK3

Autor: wwwerca2

Přidat komentář

Komentáře ke článku

  • 20:38, 08. 11. 2007

    Galdra

    Hezky to napsala, podobné zážitky má asi každý kačer.

  • 13:15, 09. 11. 2007

    Colonel

    Werco krasne jsi to napsala, obzvlast u Pasaze jsem se vzil do situace zcela realne :D

  • 10:58, 12. 11. 2007

    Beddy(K5.CZ)

    Nojo dycky to odedře chudák chlap :P
    Ne mě by zajímalo, jestli má někdo podobný zážitky s geopřítelkyní jako já (a jak se na tohle dívaj kačerky): Když už se se mnou přítelkyně na kešku vydá (t zn. nemusí jet 30km na kole po kopcích) tak:

    a) letim za šipkou moc rychle místo hezký procházky
    b) jdeme ke kešce pitomou oklikou.
    c) všechno si pečlivě naštuduju, takže jdeme najisto za keškou.
    d) nepučim ji GPSku a když se blížíme ke kešce nevaruju ji takže kešku najdu já
    e) pujčim ji GPSku a nechám ji přečíst si hint a stejně kešku najdu dřív já
    f)...něco jinýho...
    ...prostě nikdy to neni tak, jak si ona představuje.

  • 12:08, 15. 11. 2007

    Aviatik

    Na Passage vzpomínám rád, tam jsem se vyblbnul. Vtip byl v tom že to byla jednosměrka, jak se vlezlo k cachi tak se nedalo vycouvat, muselo se pořád dopředu. Nejlepší byl závěr - vykoukl jsem ze skalní pukliny na vrcholovou plošinu jako poklopem z tanku (cache jsem držel v ruce nad hlavou) a v této poloze začal logovat. Když jsem byl v nejlepším, ozval se dětský hlásek \"Tati, co to tam ten pán dělá?\" a tatínek suverénně odpověděl \"Pán je horolezec a zapisuje se do vrcholové knížky\"... :-))
    A písečák byl také pěkný, na ten se také jen tak nedá zapomenout.

Přidat komentář


Položky označené hvězdičkou (*) jsou povinné.
Vaše jméno a e-mail stačí zadat pouze poprvé, systém si pro příště Vaše údaje zapamatuje. Jste-li zaregistrováni v systému Gravatar, bude k vašemu komentáři připojen i obrázek. Pokud je to možné, komentáře prosím pište česky, s diakritikou, děkujeme!



Další obrázky

Stan se fanouskem

Přidejte svůj článek

Seznam autorů

Seznam pokladů

Key West - geocaching na jihu USA