Výlet do Liberce

První keška byla Pod oborou. Od hospody U dobráka, to byl pěkný stoupák nahoru, ale výhled na Liberec a v pozadí stále ještě zasněžený Ještěd stál rozhodně za to. Přítelkyně zase dohledala keš jako první.

(Čtenáři asi neví, jak probíhá naše lovení kešek. Já v ruce držím gps a naviguji základní směr, a většinou spolehlivě (s gps to není tak složité) dovedu na cílové místo. Pak řeknu "tady někde" a snažím se s pomocí gps dojít přesně na místo. Na místo přijdu, nikde nic, tak koukám na nápovědu, čtu logy... atd. prostě oči upřené do přístroje a přítelkyně se mezitím rozhlídne a keš má dávno nalezenou).

Chvilku jsme se pokochali a šli dál na keš Dračí vrch - stále do kopce a tak jsme byli rádi, že se cestou objevilo trocha sněhu a osvěžili jsme se koulovačkou. Vyhlídka dračí vrch stála opravdu za to. Nádherný výhled, nikde nikdo, sluníčko, nádhera. Uděláme pár fotek a jdeme na lovení keše - scénař samozřejmě stejný. Já oči přilepené k přístoji pobíhám a lovím signál, přítelkyně se rozhlídne a za chvíli volá, že ji má.

Na další keš se hrozně těším, neb jsem již četl listing - je to v oblasti kateřinského údolí, kde jsou staré továrny a keš jak jsem pochopil má být nahoře na komíně. Přijedeme tam a skutečně souřadnice ukazují na komín, kouknu na nápovědu a ta mě velmi pobaví - zakloňte hlavu. Ano, tam. Zespoda to vypadá v pohodě, žebřík je až dolu, tak neváhám a začnu stoupat. No, v půlce už si říkám, že je to nějak vysoko a když se blížím k vrcholu najednou citím že se mi třesou kolena, ale zimou to teda opravdu není. Dole jsem měl představu, že si to nahoře pořádně vychutnám, sednu si na vršku a budu se kochat stejně jako Magda Vašáryová ve známém českém filmu Postřižiny. Ale jsem rád, že se zaloguju a mizím dolů. Na projíždějící auta fakt nemávám a jsem rád, že jsem jí zdolal. Doporučuji si přečíst logy, někteří kačeři zdolávali keš za asistence policie :o)

Po super přednášce jsme měli ještě připravenou Let's go scare - night cache. Základní předpoklad - tedy tma - byl splněn a tak jsme dojeli na okraj Liberce k lesu pustili svítilny a vyrazili na severozápad. Protože směr je důležitý, raději jsem vytáhnul buzolu a směr určil podle ní. Vyrazili jsme po cestě a vydali se hledat zlomenou nesvítící lampu. Najít nesvítící lampu nebyl problém, nesvítila tam v okolí žádná, ale zlomenou...

První vypadala normálně, další také, třetí měla ulomenou lampu, hledali jsme všude možně v okolí ale navigační světla nikde... Ušli jsme asi kilometr a jediný navigační světla, které jsme uviděli byl osvícený Ještěd, ale jeho světla nás nezlákala (asi proto, že to k němu bylo ještě dost výškových metrů...) Konečně jsme našli zlomenou lampu, i když zlomenou, ona spíš byla ulomená, ale v okolí opět nic... No přece to nevzdáme... vrátili jsme se tedy k výchozímu bodu a znova jsem ověřoval ten severozápad a opět ukazovala šipka směrem jakým jsme se vydali poprvé... Zkusili jsme ale pro jistotu ještě jinou cestu - co kdyby a opravdu po chvíli jsme narazili na skutečně zlomenou lampu a navigační světla na nás hezky zablikala. Zbytek už byl snadný a úspěšně jsme ve 23 hodin logovali náš dnešní poslední úlovek.

A poučení? Lepší se spoléhat na vlastní rozum, než zmagnetizovanou buzolu :o)

Kódy pokladů o kterých se zde psalo: GC1CZBW, GCZX6C, GC1H72Y

Autor: kubiste