Od pramene po soutok aneb Malše série

Vydáno: 17. listopadu 2009 | Autor: grysom | Rubriky: Geoprojekty a akce | Tisk

Oznámkuj článek:

Oznámkuj cache:

Jednoho dne jsem na stránkách jihočeské geocachingové komunity geojih.cz našel vlákno řešící jakýsi projekt. Ten projekt se jmenoval Malše série. Vymyslel a snažil se ji zprovoznit kačer jménem Silfax.

O co že šlo? Ve zkratce. Jedná se o maxi multicache, spočívající v ulovení 26 tradicionálek a jedné muliny. V každé z krabiček najdete písmeno (Už jste někdy viděli multicache, kde někdo použil celou abecedu bez háčků?!) a k němu adekvátní hodnotu. A myslíte si, že jakmile toto máte, zbývá už jen dosadit do vzorce, spočítat a odlovit finálku? To by nesměl být majitelem Silfax. Ve finální krabici (ano, sedmilitrové cosi, se nedá nazvat „krabičkou") naleznete ještě další otázky, u kterých když zjistíte správné odpovědi, můžete vypočítat souřadnice k další keši, která má být jako naprostá tečka za celou sérií.

Takže si to sečtěme. To máme 26 tradičních, jednu mulinu, pak finálku a ještě bonus. Kolik že už to dělá? Celkem se jedná o 29 keší a všechny se započítávají do statistik! No něco takové mne, jakožto megalomana od povahy, nemohlo nechat klidným.

Okamžitě jsem začal zjišťovat více. Dozvěděl jsem se, že tato série má i své oficiální stránky. Autor neponechal nic náhodě, za což mu patří obrovský dík. Dále jsem zjistil, že jméno Malše série nenese jen tak pro nic za nic. Keše byly rozmístěny tak šikovně, že pokrývali celou délku řeky Malše od jejích pramenů až po soutok s Vltavou. No a aby toho bylo ještě více, autor zahrnul do série i přítoky Stropnici a Černou a jako třešinku na dortu dodal ještě rybníky a retenční nádrže poblíž.

Velké štěstí bylo to, že v době kdy jsem se o tento velmi zajímavý projekt začal zajímat, v provozu bylo „pouze" 12 keší. Ještě více potěšující bylo zjištění, že 3 mám již odlovené. Stále tu však bylo 9 keší v provozu a 15, které ještě přijdou. Stálo přede mnou velké rozhodnutí. Jít do toho, či nejít? Nakonec ve mne zvítězil ten megaloman, takže bylo rozhodnuto. Teď už stačilo zmanipulovat rodinu k asistenci (hlavně dopravní), bez čehož by to prostě nešlo.

Podařilo se. A za týden od rozhodnutí už začalo lovení. S tátou jsme vyrazili na nejvzdálenější keše, které byli až u hranic. U jedné keše se dokonce zdařilo i TTF, ačkoliv to bylo již den po zveřejnění. (Aby nedocházelo ke zmatkům, keše přibývaly postupně.) Tato naše první výprava se ukázala se sedmi úlovky jako úspěšná.

Bohužel, po tomto úspěchu nastala doslova doba temna. Dostat se na další keše se nám nedařilo, až tu najednou byli prázdniny a opět nebyl čas. Mezitím se zprovoznila celá série a mé počáteční naděje na FTF se rozplynuly, neboť ve chvíli publikace keše jsem seděl v chatce na táboře. ,,No nic", řekl jsem si ,,odlovím to tak jako tak ..." A tak jsem vyčkával na správný okamžik. Pár keší se mi podařilo nahnat při rychlých výpadech do okolí, ale stále mi ve vzduchu visel strašák v podobě 15 neodlovených keší.

Začal nový školní rok a zase nebyl čas. Když se však vody uklidnily, začal jsem rodinu opět připravovat na zahájení lovu. Podařilo se a honba mohla pokračovat. Plánovaný Londýn o Podzimních prázdninách byl stejně odsunut na jaro, tak co nám brání. Vytiskl jsem mapu a listingy pro mamku, jakožto rodinnou mapofilku. Tím jsem také získal skvělého organizátora kombinovaného s navigátorem.

Celé lovení bylo naplánováno na tři dny, ze kterých se později stejně vyklubaly dny čtyři. První den byl nejslabší, co se počtu nálezů týká, avšak i tak jsme toho měli vcelku dost. Hlavní byly další tři přírůstky do celé série.

Další den se opravdu vydařil. Odlovili jsme pět keší, což byl výrazný pokrok. Keš, která nám dala opravdu zabrat, nesla nevinný název Hojnovodský prales (GC1M7K6). Když pominu hodinu a půl trvající procházku směrem ke keši, která mi nijak nevadila, ačkoliv jsme si ji ještě protáhli menší mílkou v kurzu, už tak snadno nemohu přehlídnou fakt, že mů Legend nebyl schopný chytit ani špetku signálu. Jenže co teď? Neřeknu u nějaké drive-in keše, ale tady? To se opravdu může stát jen mě. Naštěstí jsem nalezl menší parkovišťátko, kde bylo aspoň trošku volného nebe. Chytil jsem signál! ...na pět vteřin, během nichž jsem pouze stačil zjistit, že keš se nachází 365 metrů směrem, kterým jsem hleděl. Nu což, jdeme pátrat. První stanoviště naučné stezky, nic. Druhé, no, asi taky ... hele, dva kameny a škvíra. A bylo to tu! Měl jsem ji. To bylo radosti, která ještě zesílila po zjištění, že v keši se nachází CWG.
No, byl to boj, ale hlavně že ji mám. Teď už jen hodinu a půl chůze zpět a je to.

Třetí den jsme se vydali na zbytky. U první keše se však pár věcí semlelo. Jednou z věcí bylo potkání gekolegů, bez nichž bychom keš asi nenašli. To však nebylo nic proti rozčílené mamce, kvůli jistému nedorozumění. Představa, že bychom v tak napjaté náladě lovili multicache mě děsila natolik, že jsem ji raději přesunul na jindy. (Vysvětlení: Já a multicache, toto téma by vydalo na další článek. V době, o které píši jsem měl za sebou tři pokusy o odlov multicache, z toho pouze jeden byl úspěšný. U zbylých dvou jsem vždy pohořel, takže odtud je původ mého respektu před multinama.) Po úvodní keši už tedy zbývaly pouze dvě. Ty se obešly bez problémů.

Co však se zbývající keší Želízkům mlýn, která jako jediná chyběla k dokončení celé série? Naštěstí ráno u snídaně padla otázka, co se bude ten den dít. Díky tomu se mi podařilo zmanipulovat k ranní procházce geokamaráda Beryho (BeryCB) a tak jsme mohli vyrazit. Naštěstí se keš ukázala jako jedna z těch jednodušších a zároveň s jednoznačným zadáními výsledkem. Sesbírali jsem indicie, prošli se po vratkém mostku přes řeku (To víte, legrace musí být i kdyby na chleba nebylo.) a mohlo se vyrazit k finálce. Ta byla objevena vcelku bez problému.

Následovala obrovská euforie, neboť jsem nyní žil s vědomím, že už mám odloveno VŠE. Teď už jen finálka a bonus.

Doma jsem si k výpočtu musel zavolat Beryho, neboť při pokusu o výpočet mi to dvakrát nevyšlo, protože jsem se v té kupě čísel a písmen prostě ztrácel. Nakonec nám Doxina ohlásila gratulaci a mě už zbývalo zjistit dvě věci. Kde keška je a najít ji.

První věc proběhla rychle, pak už jen si překreslit improvizovanou mapu na papír, vzít tužku a věci na výměnu, sbalit GPSku a vyrazit.

Když jsem se přiblížil k předpokládanému místu a zapnul GPS, zjistil jsem nemilou věc. Stojím sice poblíž keše, ale na nesprávném břehu. No co, našel jsem vhodné místo pro přeskok a modlil jsem se, abych se s foťákem na zádech nevykoupal. Všechno klaplo a tak už zbývalo pouze 300 metrů přes pole. Když jsem dorazil na místo, okamžitě jsem viděl místo úkrytu. Vytáhnout, prohlédnout item, zalogovat. Řeknete si chvíle, já tam strávil čtvrt hodiny. To víte, to si musíte vychutnat.

Pak už jsem to vzal procházkou domů. No, nevím jestli se to dá nazvat procházkou, délka tohohle pochodu byla asi 5-6 Km.

Na bonusku se teprve chystám. To víte, to máte vzít foťák, najít odpovědi, spočítat. No, zkrátka to vidím jako výplň jednoho z jinak nudných víkendů.

Na závěr bych to zhodnotil. Celá série je moc pěkně provedená a vše funguje jak má. Většina keší je ukryta na pěkných místech a navíc je majitel blázen do velkých krabic, takže v celé sérii je jen jedna micro keš. Nikde jsem se nesetkal, že by s keší byl nějaký vážný problém. Možná někoho ne úplně nadchnou úkryty, které většinou spočívají pouze v mělkých jamkách zakrytých čímsi, avšak to se dá skousnout. Jednoduše doporučuji každému, kdo to má aspoň trošku po ruce.

Dodatečné info:

Oficiální stránky - www.malseserie.silfax.net

Kódy pokladů o kterých se zde psalo: GC1H1GA, GC1M7K6

Autor: grysom

Přidat komentář

Komentáře ke článku

Přidat komentář


Položky označené hvězdičkou (*) jsou povinné.
Vaše jméno a e-mail stačí zadat pouze poprvé, systém si pro příště Vaše údaje zapamatuje. Jste-li zaregistrováni v systému Gravatar, bude k vašemu komentáři připojen i obrázek. Pokud je to možné, komentáře prosím pište česky, s diakritikou, děkujeme!



Přidejte svůj článek

Seznam autorů

Seznam pokladů

Cache Runways