Na poklady

Vydáno: 22. září 2008 | Autor: chipoliny | Rubriky: Hledání pokladů | Tisk

Oznámkuj článek:

Oznámkuj cache:

Konečně přišel ten den a začala naše mini-dovolená. V sobotu jsme vyrazili do Rychlebských hor a v úterý odpoledne se vrátili zpět do Brna. A jak to všechno probíhalo? Dovolenou bez geocachingu si snad už ani nedovedeme představit. Nejsme sice ten typ geocacherů, který se řítí jak rozjetý kombajn krajinou, ale když už někam jedeme, vždy to s pár kousky ukrytých krabiček spojíme.

Den první

Z Brna jsme směřovali do Lipové lázní, kde jsme měli rezervované ubytování. Cestou jsme zastavili na horizontu před Šumperkem, abychom vyzvedli cache s názvem Kaplička Bludovak II. Tady se nám poprvé začaly rýsovat jesenické kopce a v dálce i samotný Praděd.

Další zastávku jsme si udělali na začátku Hanušovic, kde je schovaná cache Hanušovická lesní. Samotný úkryt je parádní a autor si s tím pohrál, ale místo jako takové je docela nevábné. Byl to trochu návrat do reality některých brněnských zákoutí. Každopádně cache se podařilo docela rychle odlovit a my pokračovali do penzionu.

Po ubytování a obědě v nedalekém hostinci nadešel čas na nějakou schovanou krabičku. Vyjeli jsme autem k jeskyni Na Pomezí. Poblíž parkoviště je schovaná krabička autora s nickem Mráza. Tento cacher je mimochodem autor velké části rychlebských kešek. Takže tímto mu také děkujeme.

Další cíl byl směrem na Žulovou, pak doprava na Černou Vodu. Tady je pěkný hotel, který se jmenuje stejně jak vesnička, ve které stojí. Zaparkovali jsme u něj a pěšky pokračovali po cyklostezce směrem k nedalekému vrcholu Píšťala. Je to vlastně skalní útvar dokumentující přirozené zvětrávání a formování terénních tvarů v žulovském granodioritu. Tak o tom alespoň píše příručka Žulovsko. No, o čem se ale nezmiňuje, je skutečnost, že k této pozoruhodnosti vlastně nevede žádná cesta. Samotný autor kešky, která je na vrcholu, mimochodem opět kolega Mráza, ale na toto upozorňuje. Takže to nás nepřekvapilo. Ale byly tu jiné, mnohem zákeřnější věci, na které měla alespoň příručka Žulovsko upozornit. Hned jak jsme opustili silnici a stoupali lesem za nejistou šipkou laciné gps jsem málem zašlápl hada. Usuzuju, že se lekl jen o něco málo víc než já, protože já se lekl docela dost. Určitě byl dlouhý jak můj pásek a široký docela podobně. Pokračovali jsme dál a v tom to postupně, ale s o to větší intenzitou přišlo. Začaly na nás sedat nějaké divné hmyzové potvory. Vypadaly jak klíšťata s křidélky. Byly všude. V jednu chvíli jsme málem propadli panice. Kdyby vás zajímalo co že to bylo za hmyz, tak s největší pravděpodobností šlo o kloše, lidově také lojnice. Nedalo se před nimi utéct. A to jsme se opravdu snažili. Tahle keš byla vybojovaná. Když už jsem u té kešky. Tak mě napadá, že místní kešky jsou vesměs krabičky nebo skleničky se šroubovacím víčkem. Systém lock and lock sem zřejmě ještě nedorazil, což je ukrutná škoda, protože zarezlá víčka poněkud degradují nádherná místa zdejších kešek. A také ještě podotýkám, že většina logbooků ve zdejším kraji je již přeplněná, takže doporučuji počítat s tím a vybavit se kouskem papíru. Od kešky jsme se vraceli zpět na cyklostezku. Úprkem a s nadávkami jsme překonali lokalitu s výskytem klošů a opět se ocitli na staré dobré cestě. Dalším cílem byla nedaleká zřícenina Kaltenštejn, kde je také ukrytá keš. Celá oblast Rychlebských hor je turisticky málo navštěvovaná, takže jen málokdy je při odlovu problém s mudly. Mezi Černou Vodou a Žulovou je Mitákova earthcache Andělské domky, což je malá lokalita poznamenaná bývalou těžbou křišťálu. Zajímavé místo. Bylo přibližně 18 hodin, když jsme Andělské domky opouštěli a směřovali k Lánskému vrchu, který leží nalevo od silnice vedoucí z Žulové do Bergova. Tento kopec sám o sobě není tak zajímavý. Krom toho, že je na něm keška, najdete tu také podivuhodný lidský výtvor. Přímo na vrcholu tohoto pahorku totiž stojí obří nábytková sestava. Přesněji je zde obří stůl a dvě obří židle. Pokud byste ale přijížděli autem, upozorňuji, že zaparkovat se dá nejlépe v osadě Sedm Lánů, od které vede na vrchol cesta.

Den druhý

Na neděli jsem naplánoval parádní výlet. Vlakem do Vápenné a odtud lesní cestou na modrou značku vedoucí k Nýznerovským vodopádům. Zde uloženou multinu jsme odlovili v pohodě. To byla dnes taky poslední keška. Nedaleko je ještě schovaná další, ale znamenalo by to opustit značku, potažmo cestu a zdržet se celkem náročným výstupem. Raději jsme se věnovali pěkné tůře a výšlapu na státní hranice. Na polsko-české hranici je klid. Žádný turista, žádná cedule, která by naznačovala, že vlevo se v nejbližší vesnici mluví polsky a vpravo česky. Jen čerstvě natřené a udržované pohraniční kameny připomínají hranice dvou zemí. Borůvky jedna báseň. Po hranici jsme došli až pod Špičák. Krátce jsme vyšlápli na vrchol (957,2m n. m) a pak už sestupovali do Skorošic. Nohy už nás solidně bolely. Nakonec jsme ale dorazili do Žulové a vláčkem se vraceli malebnou krajinou Rychlebských hor zpět k penzionu. Zastávka vlaku je naštěstí od penzionu co by kamenem dohodil.

Den třetí

Počasí se trošku zhoršilo. V noci přepršelo, venku se mrouskaly kočky a soused něco zkoušel na sousedce. To všechno člověk slyší za jednu noc v jednom penzionu. Ranní počasí bylo nestálé. Rozhodli jsme se proto autem jet na Nové Vilémovice a odtud pěšky po značce na bývalou samotu Hraničky. Je to jakási pohraniční oblast s velkým množstvím luk, remízek a prostě je to takové zapomenuté místečko západně od Žulové. Odtud jsme popojeli do vedlejšího údolí, kde jsou dvě kešky. Zaparkovali jsme v Račím Údolí a odtud pěšky po modré na zříceninu Rychleby, která dala jméno celému kraji. Na této zřícenině najdete kešku. Od zříceniny se dá pokračovat po červené traverzem zpět na Čertovy kazatelny. Je to kouzelné místo s výhledem a ukrytou keškou. Kousek odtud je sice ještě jedna keš, ale znamenalo by to pro nás zacházku. Vrátili jsme se příkrým sestupem k autu a jeli zpět do Lipové-lázní, resp. Do Bobrovníku, kde jsme čistě náhodou narazili na velmi příjemnou restauraci. Sem jsme zamířili zcela umyslně, protože je tu další keš nedaleko příjemného rybníčku. Ona stejně příjemná restaurace byla takovou třešničkou na dortu.

Cestou k penzionu jsme ještě ulovili rychlou téměř drive-in keš u Rychty. Když jsem se konečně zbavil řidičského břímě, zalil jsem medvědí tlapu jedním géčkem a rezignoval na další aktivitu.

Den poslední

Ráno opět počasí nestabilní. V noci přepršelo, venku se mrouskaly kočky a soused už na sousedce raději nic nezkoušel.
Byl den odjezdu. Autem jsme se posunuli opět do Černé vody. Přeci jen tam zůstal jeden restík. Chtěli jsme totiž vidět Venušiny misky. Pozorný a tichý turista může spatřit u Smolného kopce malé bytosti, příjemného vzhledu a dobrého vychování. Jsou to Venušiny lidičky. Skřítkům podobné bytosti, podle tradice, obývající vrchol Smolného kopce (404 m n. m.) s ostrohem žulových skalisek. Tolik říká průvodce Žulovskem. My jsme ale měli tu smůlu, že jsme na žádný lidičky nenarazili. Vlastně jsme narazili na spoustu lidiček, ale normálního vzrůstu a pokud nešlo o dobré maskování, byli to obyčejní lidé. Teď mě tak napadá, co když ne? Celou doby jsme tolik lidí nikde nepotkali. No že mě to nenapadlo hned. Nedaleko vyhlídky, která je tady opravdu pěkná, je schovaná i keška.

Tímto výletem pro nás také pobyt v Rychlebských horách skončil. Alespoň tentokrát. Ještě se najdou krásná místa, kam bychom mohli zamířit. Takže adieu Rychlebské hory.

Shrneme si to:

pobyt: 3 noci
odlovených kešek: 13
spokojenost: maximální
nezkrácená verze textu spolu s fotografiemi a odkazy na kešky je na www.chipoliny.blogspot.com

Kódy pokladů o kterých se zde psalo: GC1BHZ0, GC16JFP, GCX8NG, GCX84R, GCXKTP, GC14EXE, GC14WYM, GCX8P1, GCZ6M2, GCQ3W7, GC14DN1, GC14TNV, GC14N07, GCX8N7

Autor: chipoliny

Přidat komentář

Komentáře ke článku

  • 09:31, 23. 09. 2008

    Petr Otáhal

    Jj pravda rychlebky a jeseníky jsou moje srdeční záležitost:) kačerů tu na jesenicku sice moc nemáme ale asi i díky tomu prakticky vsechny kese stojí za tu námahu je najít:))

    P.S. kdo neznáte rychlebky, můžete se inspirovat zde:) http://www.rychleby-jeseniky.cz/

Přidat komentář


Položky označené hvězdičkou (*) jsou povinné.
Vaše jméno a e-mail stačí zadat pouze poprvé, systém si pro příště Vaše údaje zapamatuje. Jste-li zaregistrováni v systému Gravatar, bude k vašemu komentáři připojen i obrázek. Pokud je to možné, komentáře prosím pište česky, s diakritikou, děkujeme!



Další obrázky

Stan se fanouskem

Přidejte svůj článek

Seznam autorů

Seznam pokladů

Gibraltar