Pláže Menorky

Vydáno: 28. listopadu 2009 | Autor: Imagir | Rubriky: Geocaching s dětmi | Tisk

Oznámkuj článek:

Oznámkuj cache:

Když mi bylo osm let, rozbil jsem ségře hlavu. V devíti jsme rozbili nábytkovou stěnu. Když mi bylo deset let, šermovali jsme se železnýma tyčema, rozmlátili lustr a ségra to vzala na sebe. Ani nevím proč. Já mám prostě skvělou ségru a mám jí rád. Mami promiň, byl jsem to já. Rodiče jsme prudili opravdu dost. Nakonec je ale vše po zásluze potrestáno a mně se to vrací o dovolené.

Donedávna jsem si myslel, že jsou sourozenecké boje a hádky běžné u dětí, které jsou si věkově blízké. Řekněme tak do rozdílu čtyř let věku. To jsem se ale pletl. Dva bráchové ve věku 4 a 16 let se dokážou vzájemně tak prudit, že neuvěří, kdo to nezažil na vlastní kůži.

Existuje pouze jediné řešení, jak přežít bez psychické újmy. Vypadnout někam na vysilující výlet, aby se všiváci unavili... Ze začátku se vám nechce, ležíte si u hotelu, říkáte si, že je skvělé pár dnů vůbec nic nedělat, popíjet drinky, občas skočit do bazénu, teplýho od slunce a mnoha lidí, kteří dělají to stejné jako vy. Pouto hotelu je silné, cpou vám všelijaká dobrá jídla, říkáte si, že opustit hotel bude znamenat strádání, dokonce snad utrpení....můžete i zemřít!!!.... A co teprve, když nestihnete zaplacenou večeři!!! To je průser jak vrata! Nu což, vzpomenete si na Jeníčka, který se dal dobrovolně vykrmit babou a jejími perníčky, seberete poslední zbytky vůle a hurá prýýýýýýč!

Pokud jste navíc v mé situaci a vaši chlapečci neustále řvou, hádají se a vy navíc pořád sledujete, jestli se ten mladší třeba neutopil nebo nevypil už nadlimitní množství chcánkové vody v hotelovém bazénu, je volba jasná a není nutné se ani příliš přemáhat. Poslední kapkou je pak plnoštíhlá dáma, dopoledne bílá, nyní už vosmahlá do ruda, která hází zcela jasné pohledy, naznačující, že se přítomnost našich hochů neslučuje s její představou o předplacené relaxaci. Je třeba okamžitě vyrazit na poklady! Prudivost chlapečků dosáhla 95%.

„Na Menorce je spousta opravdu hezkých míst..." jak jsem si přečetl v ženském časopise, koupeném ještě na letišti. Nejlevnějším dopravním prostředkem bylo kolo, tak jsme s Ondrou hned dvě vzali a podle rady autorky článku vyrazili podél pobřeží na nedalekou romantickou pláž. Chtěli jsme testnout terén před tím, než naostro naložíme Adama. Asi po dvou hodinách úporného boje, kdy bylo kolo spíše zavazadlem než vozidlem, jsme dorazili na přeplněnou pláž „Saura" a dehydrovaní se ihned vydali zpět po prašných silnicích zpět do CAP D'ARTRUTX, k našemu hotelu. Bylo jasné, že autorka článku buď po tomhle pobřeží na kole vůbec nejela nebo je drsnou přebornicí v biketrialu. Cyklistu jsme potkali jednoho a ten se na nás křenil, co že je to za magory, kteří tady mezi auty v poledne a v prachu blbnou.

Po návratu jsme strávili zbytek dne doplňováním tekutin a rozhodli se, že je třeba vyrazit někam na sever za pomocí auta. Dnešní prudivost chlapečků byla 0%, protože se téměř neviděli a odpoledne jsem usnul. Toto pouze potvrdilo mou teorii, že totiž pokud spí jeden z nich nebo já, dochází k jakési rodinné harmonii, kdy není nikdo nasranej.

Další den je v plánu geocaching a dopolední koupání. Dle rady místních se vydáváme na pláž Macarella, která je asi mimo sezónu úžasná, teď je ale přeplněná lidmi a pokračujeme tedy dál na Macarelletu. Po cestě přes kopec mě fascinují kotvící lodě. Vím, je to jako by se člověk rozplýval nad nějakým parkovištěm, ale houpající se loďky mají prostě něco do sebe a mě okouzlují. Potlačuju smutek, že jsem momentálně suchozemec a fotím si aspoň už mnohokrát focený obrázek, kdy se na hladké dno promítají stíny lodí. Mně se to prostě hrozně líbí, navíc tady je jedna „neviditelná loď", koukněte sami.

Na pláži Macarelleta je taky dost plno, ale nepříjemný pocit z tohoto zjištění lze potlačit díky vhodně složené množině přítomných osob. Běžný chlap, řvoucí dítě nebo paní z Holandska svou přítomností idylu pláže narušují. Nahé opálené Španělky naopak idylu pláže výrazně vylepšují. Vhodným poměrem těchto dvou skupin, lze dosáhnou jakési rovnováhy, kdy je pocit z plné pláže snesitelný. V mém případě postačí poměr 1:5. Přesněji řečeno jedna nahá Španělka na pět standardních lidí a dá se to vydržet.

Odpoledne pak jedeme lovit kešku na EL TORO, nejvyšší kopec na ostrově. Poklady na kopcích mám rád asi ze stejného důvodu jako každý. Hezký výhled je prostě parádní a ještě nikdy jsem cesty „na kopec" nelitoval. Keš byla jednoduchá, tak trochu rozbitá, ale radost nám stejně udělala. Navíc z vrcholu zrovna startovali paraglajdisti a byl na ně hezký pohled, jak se krásně snášeli dolů.

K večeru ještě stíháme severovýchodní cíp ostrova CAP DE FAVARITX a pláž Presili, která je malá, ale velmi příjemná i díky pozdější hodině, kdy se již vyprázdnila. Prudivost chlapečků byla dnes snesitelných 50% a zbytek dovolené se již dala vydržet. Asi proto, že je miluju :-)

Menorca je krásný malý ostrov, který vás nezklame. Chcete-li si ho užít, nedělejte stejnou chybu jako my. Nejezděte sem v létě, kdy je na plážích totálně přeplněno, ale raději v květnu nebo koncem září.

 

Kódy pokladů o kterých se zde psalo: GC1CV4C, GC13PG7

Autor: Imagir

Přidat komentář

Komentáře ke článku

  • 21:51, 04. 12. 2009

    Mara

    Hezká vzpomínka na léto, díky. Fotky 10 a 11 jsou hodne povedene.

Přidat komentář


Položky označené hvězdičkou (*) jsou povinné.
Vaše jméno a e-mail stačí zadat pouze poprvé, systém si pro příště Vaše údaje zapamatuje. Jste-li zaregistrováni v systému Gravatar, bude k vašemu komentáři připojen i obrázek. Pokud je to možné, komentáře prosím pište česky, s diakritikou, děkujeme!



Přidejte svůj článek

Seznam autorů

Seznam pokladů

Geocaching na Miami Beach