Krásné Chorvatské ostrovy – 1 díl

Vydáno: 16. září 2007 | Autor: Imagir | Rubriky: Hledání pokladů | Tisk

Oznámkuj článek:

Oznámkuj cache:

Ležím vohnutej přes záď plachetnice a bliju. Ostatní už to znaj, normálně na mě pokřikujou vtípky, já se šíleně chechtám a bliju. Oboje zároveň. Zdá se vám to fyzicky nemožné nebo dokonce úchylné? Může to tak vypadat, ale věřte, že ten pocit nádherné volnosti a svobody na moři přebije i tu největší nevolnost.

Takto obvykle vypadá můj druhý den na otevřeném moři, kdy ještě není tělo přivyklé neustálému houpání. Tentokrát je to však jiné! Příliš daleko do moře nevyplouváme, protože tohle je plavba s dětmi, ženami a milenkami. Tedy plavba rekreační a geocachingová! Tato plavba má být klidná a od podzimních se liší zejména strukturou zásob jídla a pití. Jednoduše řečeno, tentokrát není většina dutin v lodi vyplněna zásobami piva.

Po příjezdu do Murteru je posádka seznámena s některými překvapujícími informacemi, jako je například mé právo v mezinárodních vodách oddávat, omezeným počtem míst v záchranném člunu a s geocachingem jakožto hlavním programem plavby. Geocachingu by mohl být za určitých okolností nadřazen pouze boj o přežití a tuto změnu priorit provedeme hned zítra. Nyní to však stále ještě netušíme...

Odpoledne vyplouváme k ostrovu Kakan, jehož název je docela příhodný a motivuje nás s Oldou neodkládat změny některých zvyků souvisejících s metabolismem. Prostě „do vody" je „do vody"! „Ty vole, jak dokážeš šlapat vodu a zároveň srát?", ptá se závistivě Jirka, který bude bojovat se zácpou ještě několik dnů :-). „Vy prasata!", podotkla jedna z našich žen před tím, než pochopila, že toaleta na lodi slouží pouze jako mezisklad a „místo určení" je v obou případech stejné :-).

Ráno vyplouváme velmi brzy, protože se s Oldou už nemůžeme dočkat až vytáhneme „plné prádlo"! Máme namířeno k ostrovu Smokvica, na jehož vrcholku je keš! Po vyplutí ze zátoky vytahujeme téměř ihned hlavní plachtu. Nadržení na pořádný plavební zážitek, po kterém se nám už stýská, a taky trochu z frajeřiny vytahujeme v zápětí i celou kosatku (všechny plachty venku = „plné prádlo"), což byl začátek velkého průseru. Jakmile nás totiž přestávají chránit ostrovy, zjišťujeme, že je na otevřeném moři vítr až 30 uzlů, což je absolutně nad možnosti naší posádky, která je sice tvořena 8 lidmi, ale pouze dva ví, jak se řídí jachta :-(.

Tohle má být článek o geocachingu, takže tento průser zkrátím. Povel na stažení kosatky přišel pozdě a poté, co naše loď jasně a opakovaně porušila několik fyzikálních zákonů tím, že zůstala na hladině, jsme se ji snažili při zapnutém motoru držet proti větru, abychom kosu nějak ručně smotali. Při namotávání přes kladku navíc prasknul rolfok a kdyby Stancek s Oldou, za cenu šíleného hazardu, nesmotali kosatku ručně, byli bychom v prdeli!

Přežili jsme a Chorvatský geocaching může pokračovat! Byli jsme ale tak otřeseni, že naše následné pokusy o zakotvení u ostrova Smokvica vyšly naprázdno a raději jsme se schovali do bezpečné zátoky Lavsa. Odpoledne se mě Sylvinka ještě ptala, jestli je opravdu normální, když jsou při plavbě pod vodou i ta horní okýnka na palubě..... „Ne, normální to není" a v duchu jsem si ještě říkal „Seš ty ale vůl..., takovej hazard!!!". Je skvělé přežít podobné situace bez úhony. Člověk si pak uvědomí, jak nicotný a bezbranný je proti tomuhle živlu. Člověk pak pochopí, že má smysl být opatrný a risk prostě není na moři na místě.

Další dva dny už probíhaly pohodově, mířili jsme na ostrov Pašman do zátoky Soline, kde měla být druhá keška, která byla dle map dosažitelná. Po cestě nás zastihlo náhlé brutální krupobití na moři. Takové krupobití na moři je celkem romantika, pokud jste v podpalubí :-). Nečekaně jednohlasně byli zvoleni dva dobrovolníci, kteří museli zůstat na palubě a řídit loď... takže jsme s Oldou na palubě testovali, jak velká kroupa je potřeba k rozbití hlavy.

Výsadek na Pašmanu byl bezproblémový a pětičlenný geotým vyrazil přímou cestou vzhůru. Po několika stovkách metrů docházíme k závěru, že bude lepší přestat dělat drsňáky a dojít k pokladu normálně po cestě :-). Umístění keše neprozradím. Sice malinko váháme při jejím nálezu, protože jsme přece jen na Chorvatském území a vojenská krabice od nábojů vypadá trochu podezřele. Nápis „official geocache" nás ale uklidňuje a je naše!

Průběh dalších dnů plavby, které byly z jistého pohledu geo-zajímavé, vám popíšu v pokračování tohoto článku. Nyní rovnou přeskočím ke dni poslednímu. Ostrov Smokvica, který druhý den plavby odolal našemu nájezdu, jsme prostě nemohli při cestě zpět jen tak minout! Přiblížili jsme se k závětrné straně, protože ta nám dávala jakousi šanci na kotvení. Počasí nám opět nepřálo a vítr sílil. Naštěstí bylo dno u pobřeží písčité a asi na třetí pokus se zadařilo. (Představa suchozemců, že je na kotvení nejlepší skalnaté dno - kotva se prostě vyhodí - zasekne a je vyřízeno, je mylná :-)). Tentokrát byl výsadek velice rychlý a pouze v tříčlenném geotýmu jsme vyběhli na vrcholek ostrova. Po půlhodině hledání za mírného deště jsme to málem vzdali. Těsně před povelem k ústupu se ale objevila! Byla taková orvaná, poznamenaná časem a počasím, ale byla krásná! A byla naše!!!

Kódy pokladů o kterých se zde psalo: GCXKXR, GCGK2V

Autor: Imagir

Přidat komentář

Komentáře ke článku

  • 21:44, 21. 09. 2007

    fily

    konečně se aspoň něco dozvím... :O)

  • 14:08, 24. 10. 2007

    Pavla

    Nadherne fotky!

  • 15:57, 27. 10. 2007

    Ginny14

    A kdy bude clanek z podzimka? Na ten se tesim:o)

  • 16:34, 20. 11. 2007

    Kaja

    chorvatsko není hezké jsou tam špičaté kameny a rozsekla jsem si tam koleno.Moře je tam sice pruhledné,ale není vůbec živé.A taky ty policajti co tam přepadly ty dvě ženský jen tak .No hrůza nevím co na něm vidíte.Řecko je nejhezčí hlavně Lefkáda tam jsou nejhezčí pláže na světě.Tak doufám že se ponaučíte a hlavně kdyby jste tam jeli tak aby jste nebyli zklamaní.Ale obráky tu jsou krásný.

  • 11:59, 08. 06. 2009

    Vancosi

    Moc pěkný článek, hlavně vzhledem k tomu, že za 4 dny jedeme na stejné místo na podobnou plavbu. Hlavně to ohledně sraní do moře a blití za povzbuzování kamarádů a vlastního smíchu mě pobavilo. Je to opravdu ze života, přesně tak to tam chodí :-) sám mám podobné zážitky. Jinak co se Chorvatska týče, koupání na plážích opravdu nic moc. Moře je u turistických letoviť opravdu mrvé, ale stačí poodjet dál je celkem to ujde. Osobně tedy mám raději skalnaté, než písčité pobřeží, možná proto, že jsem dětsví prožil u zatopených lomů se snorchlem v puse a maskou na očích.
    Yachtění v Chorvatsku je, ale parádní, protože se tam člověk může vybrat opravdu ze spousty možností a hlavně v případě nečasu je vzdy po ruce nějaká zátoka, kam se dá schovat.
    Chorvati..... to je kapitolka sama o sobě. Prostě jižní temperamentní a zároveň nespolehlivý národ. Spolehnout se u nich na slovo nedá, platíte za cokoli a za všechno. Je vidět, že jediné z čeho žijou je turistika, nic jiného vlastně neumějí.

Přidat komentář


Položky označené hvězdičkou (*) jsou povinné.
Vaše jméno a e-mail stačí zadat pouze poprvé, systém si pro příště Vaše údaje zapamatuje. Jste-li zaregistrováni v systému Gravatar, bude k vašemu komentáři připojen i obrázek. Pokud je to možné, komentáře prosím pište česky, s diakritikou, děkujeme!



Přidejte svůj článek

Seznam autorů

Seznam pokladů

Geocaching na Miami Beach