Keškování v Řecku

Vydáno: 28. srpna 2009 | Autor: Hičkoš | Rubriky: Hledání pokladů | Tisk

Oznámkuj článek:

Oznámkuj cache:

Necelých 500 keší - to bylo první (naštěstí i poslední) zklamání poté, co jsem se dozvěděl, že chci jet ;-) na naši první zahraniční rodinnou dovolenou.

Tedy když nepočítám prázdninový týden na chalupě u rodičů na Slovensku - to není žádné zahraničí, žejo :-). Řecko jsme vybrali z jednoduchého důvodu. Z nabídky zájezdů, které připadaly v úvahu, to byl jediný zájezd, který nebyl plně nabytá poznávačka (zhruba půlka pobytu byla válečka u móře) a který byl dostatečně na západě - do zemí bývalého sovětského bloku se mi fakt nechtělo. Samořejmě, hlavní podmínkou byla možnost odlovit nějakou tu kešku.

Hned úvodem poznámka - komu se nechce číst celé toto poněkud nesourodé povídání a zajímají ho pouze moje závěry a doporučení, nechť skočí rovnou na poslední odstavec - tam se dozvíte jakési suma sumárum celého našeho výletu do Řecka.

Jak jsem merknul na Řecko na GC poprvé, marně jsem hledal, kam vlastně pojedeme. Z nabídky cestovní kanceláře jsem vyčetl jediná tři místa, které šlo rozumně dohledat v té jejich řecké azbuce - Delfi, Atény a kláštery Meteora. No sláva - v Delfách je jedna keška, v Aténách docela dost a u klášterů dvě. To by v tom byl čert, abych aspoň jednu nedal. Netuše, jak bude celý zájezd probíhat, dal jsem si pro jistotu minimalistický cíl - alespoň jedna keška - ať se mapa zase kousek začervená. No a když jich padne víc, tím líp. A pokud se zadaří, po cestě máme ještě jeden kousek na pumpě Maďarsku a jeden na hranicích Srbska, to by byly další dva státy - inu uvidíme.

Vyrazili jsme po ránu busem z Olomouce a směřovali via Brno a Břeclav na Maďarsko. Maďarskem jsme prohrčeli bez zastávky až na Srbskou hranici. Po příjezdu na hranici mírný šok - pocit, že člověk vjíždí do policejního státu se nám později (při průjezdu tam i zpět) několikrát potvrdil - samí ozbrojenci, korupce a byrokracie. Vzhledem k předchozí, skutečnostem i k pozdní noční hodině jsme si ani náhodou netroufli z busu vystoupit a jít hledat nějakou kešku - je totiž umístěna přímo v prostorách celnice (Serbian Border - GC1AWNG) - projížděli jsme kolem ní ve vzdálenosti 30 metrů - to bylo utrpení :-( Ze Srbska honem přes Makedonii do Řecka. Příjezd ráno, ubytování, nastartovat GPS - keška široko daleko žádná. No nic, vydržíme do prvního výletu - po dvou dnech dnech válení u moře směr Atény.

Program impozantní - 3 dny na cestách - Delfi, cosyk dalšího cestou a Atény (klasika - Akropolis, a tak). Těšení na první kešku v Delfách - snad bude chvilku volno na její odlov. V šíleném horku jsme vyrazili a absolvovali prohlídku Delf. Z hlediska historického asi úžasné místo, z hlediska kačera hromady šutrů ;-) Vzhledem k přísným pravidlům, která v Řecku panují ohledně jejich památek (více později), před vstupem do areálu jsme od naší průvodkyně dostali podrobné informace o historii areálu Delf. Prohlídku jako takovou jsem nějak přežil a stihli jsme to tak, že nám zbylo dost času na odlov naší první řecké krabičky (GC13C6M). Je na pokraji Delf, ukrytá mezi suchými travinami, kameny a stromy - ostatně jako mnoho jiných keší v této zemi. Hledání v odpoledním horku bylo náročné a našel jsem ji, když už jsme to chtěli vzdát. Sláva, minimalistický cíl byl splněn a cokoliv navíc bude už nadplán. Já byl uspokojen, manželka také (že už nebudu nervózní z nulového skóre ;-) a pokračovali jsme dále. Další zastávka Mykény. Žádná keška, jenom horko a šutry. Ale jinak mykénský hrad úžasný, něco jako Spišský hrad bez většiny hradeb, to celé v 35° Celsia.

Poslední zastávkou toho dne měla být obhlídka další hromady historicky cenných šutrů (Epidaurus) a já se těšil na další příležitost k odlovu nějaké kešky. Ta nastala, když měl celý zájezd cca hodinu a půl na prohlídku areálu se zbytky osídlení. Jediný, koho jsem v tom horku zblbnul, aby tuto návštěvu vypustil a vyrazil se mnou na „blízkou" kešku, byl náš mladší georobotek, čerstvě dovršivší jedenácti let. Nikdo z nás netušil, že výprava skončí neslavně. Šipka kompasu ukazovala kamsi k „blízké" hoře a vzdálenost ke keši 2 kilometry. Nu což, půl hoďky tam, půl zpět a půl na vlastní hledání. To přeci musíme dát. No - nedali jsme. Opět v pětatřiceti jsme prošli částí vesnice a dorazili k prvnímu, mírnějšímu svahu. Cestu nevidě, začali jsme šplhat za šipkou do kopce. V tom teplíčku to přestala být pohoda a začali z nás téct čůrky potu. Poté, co jsme minuli v sandálech a kraťasích rozlehlou plochu porostlou ostrými travinami, přerušovanými spoustou skal, a poté, co na nás vyběhl i skorodivoký pes, jsme se doploužili k plotu. Prekérní situace - podle slov naší skvělé průvodkyně jsou Řeci na jedné straně velice pohostinní, na druhé, pokud si bez dovolení utrhnete z jejich větve přesahující na chodník, nějaké ovoce, jsou prý schopni na vás zavolat policii. Po krátké poradě jsme zvolili obchvat zdola - šli jsme podél plotu tak dlouho, až jsme dorazili k místu, kde byl plot přerušen širokou průrvou, kterou jsme s povděkem vyrazili opět směrem vzhůru. Když jsme dorazili k příčné silnici, došlo nám několik věcí. Za a) silnice je součástí serpentiny, kterou jsme sem mohli dorazit mnohem pohodlněji (kdybychom ovšem našli její počátek, že ano). Za b) ze dvou kilometrů vzdušnou čarou jsme urazili zatím 800 metrů. Za c) máme toho docela dost. Za d) nemáme šanci to stihnout. No a za e) - keška je pravděpodobně až těsně pod skálou v docela příkrém svahu, vedle kterého je ten, co jsme zrovna vyšplhali, dětskou procházkou. Společně jsme dospěli ke konsenzu, že to v rámci pudu sebezáchovy balíme. Skóre řeckých keší se nám zhoršilo z 1:0 na 1:1, ale přežili jsme a zachovali si zdraví. Po únavném sestupu zpět k busu jsme měli k dobru 20 minut odpočinku v jeho stínu, takže jsme ve finále vypadali zachovaleji, než druhá polovička naší rodiny, která celou dobu strávila sice na rovince, ale na prudkém slunci.

Ubytování večer v letovisku Tolo. Opět žádná keška, ale zaplaťpánbu - internetová kavárna! S dostupností internetu je to vůbec v Řecku na levačku - za celou dobu pouze v Tolo, možná v Aténách, kdyby byla příležitost tam pobýt déle, ale v letoviskách jinak o internetu slyšeli pouze z televize - bída. Druhý den jsme, kromě jiného, navštívili i Naplio, bývalé hlavní město (tehdy s pouhými 15 000 obyvateli) Řecka s impozantní pevností tyčící se nad městem. Jediná keška v Napliu - Clock Tower of Nafplio (GC14CHW) byla umístěna u hodinové věže na kopci, také nad městem, naproti pevnosti. Nejnáročnější na této keši bylo vůbec najití cesty nahoru v poměrně krátkém čase (než odjede bus). Podařilo se a odměnou nám byl TB, který tam den předtím umístili kolegové z Čech. Tak jsme mu pak pomohli do Atén, odkud to měl do cíle (Kanada) přeci jen o něco blíž.

Po další noci strávené bez klimatizace a okořeněné temperamentním nočním žárliveckým výstupem místních milenců jsme vyrazili nach Atény. Doufal jsem, že se cestou zastavíme u korintského průplavu - erskeška GC1ATPG (založená Čechem!) lákala - a vyšlo to! Díky tomu, že se jednalo o earthku, byl odlov snadný - foto pořízeno, při zjištění indícií pomohl letos nově vztyčený památný obelisk s většinou potřebných údajů. Následný příjezd o Atén byl impozantní - dlouhé minuty jsme projížděli průmyslovými předměstími Atén. Přístavy, lodě, továrny - v Aténách údajně žije skoro 50% všech obyvatel Řecka - věděli jste to? Dorazili jsme do centra s nastartovanou džípíeskou a hlídal jsem, jak jsme daleko - ne od Parthenonu, ale od nějaké kešky, samozřejmě ;-) První příležitost nastala, když všichni vyrazili s naší průvodkyní na hromadný nákup lístků v předprodeji. 500 metrů od busu GPS se ukázala virtuálku Athina Kipos (GC25EB) - jedna z nejstarších keší Řecka a moje jubilejní 600stá keška. Opět s mladším georobotkem jsme v tandemu vyrazili, vcelku lehce nalezli, vyfotili se a mazali zpět. Hurá, další bodík programu (keška v Aténách) si můžeme odškrtnout. Prohlídka Parthenonu utekla rychle a už jsem měl myšlenky na další kousek - TB hotel Acropolis (GCX1AK). Milé bylo, že se jednalo o tradičku, ukrytou nedaleko od rušných míst, a přitom tak, že byl odlov pohodový. Obsah byl zcela ovšem odlišný od obsahu na netu (co se týče GC a TB) - vložili jsme TB z Naplia a vzali pár TB a GC. Návrat k bodu soustředění a návštěva dalších prostor kolem Parthenonu. Pak jsme s georobotkem úprkem vyrazili na další aténskou kešku. Zde se projevila jedna z mnoha nedokonalostí poskytování dat GC.com - čtyři měsíce jsem si nechal týdně posílat PQ z Řecka a bohužel, z nich GSAK nezjistí, že je nějaká keška archivovaná. Takže jsme strávili 15 minut hledáním krabičky, která zde již dva měsíce nebyla. Když mně georobotek upozornil, že je čtvrt a že v tuto dobu jsme měli být na místě srazu, zatrnulo mi. Poklusem jsme vyrazili zpět a díky náhodě a notné dávky štěstí jsme potkali celou skupinku, jak si to šine proti nám. No nic, alespoň jsme se prošli uličkami Atén, kudy noha turisty zatím nikdy neprošla, smrdící kočičincemi, spousta podivných řeckých koček, prostě kouzelné. Další rozchod nám umožnil něco málo pojíst a vyrazit na další, poslední aténskou kešku - National Garden 3 (GCK4FN). Blízko parlamentu, v parku, téměř pod dohledem močících bezdomovců či bezdomovkyň, odlov díky georobotkovi proběhl v pohodě - zaměření ovšem nicmoc. Po shlédnutí srandovního výstupu, nazvaného výměna parlamentních stráží, nástup do klimatizovaného busu a odjezd. Během 10timinutové zastávky u památníku na bitvu u Termopyl (či Maratonu?) jsem trapně vyměkl a vzdal se odlovu trojkové keše vzdálené 300m, čehož jsem později v buse trpce litoval. Následoval totiž kačerský půst v podobě tří dnů válení se u moře.

Poslední odlovená keška byla třešinkou na dortu - Meteora Rocks (GC123C0). Při příležitosti výletu k neuvěřitelně nádherným klášterům, postavených na vrcholcích skal, odloveno za mírného stresu, kdy mně postupně cestou ke keši opustila nejprve manželka s mladším georobotkem kvůli terénu, poté starší georobotek, již notně nervózní kvůli jeho utkvělé představě, že odjíždíme o hodinu dříve. Ke keši jsem se dostal nejprve z první nesprávné strany po skále asi na 10 metrů, pak z druhé nesprávné strany (zdola) na 3-6 metrů dle GPS ( ve skutečnosti ovšem taky tak na deset - u skal byl signál jako obvykle docela zmatený), než mi došlo, že jsem ve špatném patře, resp. v přízemí a měl bych být o několik metrů výše. Čas začal tlačit, tak jsem se po zběžné obhlídce skály, na kterou nešlo vylézt, rozhodl k návratu. Nicméně celou cestou zpět jsem mlsně pokukoval, kudy by šlo nahoru vylézt. Trpělivost se vyplatila, takové místečko se přeci jen našlo, po vyšplhání jsem po skále došel až na její výspu, igelit kešky na mně už vyčuhoval, odměnou mi byl TB a skvělý výhled na kláštery přilepené na skalách jak vlaštovčí hnízda. Rychlé zalogování a návrat k busu, kde jsem už jen vytáhl z naší průvodkyně informaci o tom, co je to za zákeřnej stromek, co má pichlavé lístky, které jsou po opadání na zem, uschnutí a následném nalezení do sandálů jak jehličky, co mají tendenci se zlomit přesně v místě, kde vyčnívají z paty a z dlaní - mám je tam zabodnuté dodnes - malé černé tečky mi budou asi hodně dlouho tuto kešku připomínat :-) Poté již návrat do koupacího letoviska.

Po pauze vyplněné válením se u moře, jsem se nachystal na možný odlov oné srbské pohraniční kešky a v případě zastávky i jedné maďarské na odpočívadle. K tomu už, bohužel, nedošlo. Ta srbská by šla odlovit být tam autmo a ne busmo, v Maďarsku jsme vůbec nestavěli.

Co říci závěrem? Zjistil jsem, že nemám rád Srbsko a Makedonii - korupce, divný pocit z ozbrojenců na hranicích, prasata řidiči na silnicích ještě větší, než u nás a na Slovensku, otřesné záchodky, celkově hnus. Naštěstí to byla jen malá kaňka na celé dovolené. Řecko je nádherná země. S necelými pětisty krabičky si tam kačer neužije moc lovení, ale o to více se může věnovat místům, která jsou kolem. Krabičky jsou normální, nic extra, trošku horší než lock'n'lockovky. Na nějakou technicky vychytanou jsme nenarazili (ale zase jsme za až tak moc nelovili). U památek vesměs nečekejte moc keší - řekové jsou velice hákliví na své kulturní dědictví - ani osoby se nesmí fotit se sochami, protože by to bylo znevážení těch soch. Focení je všude zdarma a děti do 12 let mají většinou vstup také zdarma (v rámci výuky k dějepisu). Všude jsou hlídači s píšťalkami a hlídají skutečně poctivě. Pokud by jste chtěli průvodce, musí mít vystudovanou speciální dvouletou školu v Aténách v řečtině, jinak nikdo nesmí uvnitř areálů s památkami provázet - provinilcům může hrozit až razítko „Nežádoucí" v pase. Takže pro našince zvyklého najít u každého kostela alespoň jednu kešku a v historických centrech skoro není kvůli keškám ani kam stoupnout, poměrně často zarazí jejich absence v místech, kde by automaticky čekal. Patrioty může na druhou stranu alespoň potěšit, že naprostá většina taxíků v Aténách jsou (žluté) Oktávky a je jich fakt jak ve filmech z New Yorku - na jedno „normální" auto připadají tak dva taxíky - stačí mávnout rukou. No a jestli bych kačerovi doporučil Řecko? Jestli chcete honit body, tak tam vůbec nejezděte, max. tak do Atén. Jestli chcete poznat krásnou a jedinečnou zemi, ať již přírodou nebo historií a jejími památkami, tak tam rozhodně jeďte - nějakou tu krabičku tam ulovíte vždycky :-)

Přeji vám všem hezký zbytek léta a hodně pěkných úlovků...

 

Kódy pokladů o kterých se zde psalo: GC13C6M, GC14CHW, GC1ATPG, GC25EB, GCX1AK, GCK4FN, GC123C0

Autor: Hičkoš

Přidat komentář

Komentáře ke článku

  • 15:16, 28. 08. 2009

    grysom

    Ano, řecko ...
    Ztrávil jsem týden na ostrově Rhodos.
    Souhlasím se špatnou kvalitou záchodů, jsem hodný, proto nebudu zabýhat do podrobností, ale co mi vadilo asi stejně bylo šílené dusno a neustálé cikády v zádech.
    Věřte mi, že strávit týden ve vedru a hluku, nic moc.

    Ke keškám. V době mého pobytu v Řecku jsem byl v kačerovské pomlce (bohužel - nakonec tato pomlka trvala rok! což mě velmi mrzí), takže jsem neulovil ani ždibec, proto nemohu posoudit.

  • 21:29, 28. 08. 2009

    O.Fuksová

    Dovolená parádní, makedonii ber jako dobrodrůžo.Existujenějaký kus země neposkvrněný keškami? Ola

  • 22:36, 28. 08. 2009

    O.Fuksová

    Aj na Sibiři jsou kešky? Nebo na Kamčatce? Co Cuba?

  • 11:14, 29. 08. 2009

    berusneka

    Jojo v cizích zemích , kde jsou krásná místa keše nejsou. Ani itálie či francie nemá zrovna hromady. Takové německo. Tam člověk jede a má najednou +100 b! Ani neví jak :D

  • 20:16, 29. 08. 2009

    Hičkoš

    \"neposkvrněný keškami\"? Velmi nevhodné slovní spojení ;-)) Doufám, že taková země neexistuje, kde by keše nebyly (co vím, tak jsou i v Antarktidě, Afgánistánu, afrických zemích, atp., Cuba má 20 keší - viz http://www.geocaching.com/seek/nearest.aspx).

  • 20:08, 30. 08. 2009

    polas N85

    Na Meteoře je opravdu krásně,ale zase jsem tam byl jako mudla před 3 lety,ten památník by měl být u Thermopyl, v Athénách jsem také byl a Akropolis za to stojí...Ještě se tam někdy pro krabky vrátím...

  • 13:59, 31. 08. 2009

    mroud.brown

    Pred nekolika lety jsme byli na dovolene na Krete (taky Recko) a v te dobe tam byly cca 3 cache na celem ostrove. Zaplatili jsem si vylet lodi na nedaleky ostruvek Spinalonga. Pri zpatecni ceste lod kotvila v zatoce s krasnou plazi, cache je umistena na kopci nad zatokou. Vybehl jsem si kopec v 35° vedru (ve stinu), cestu zpet se mi mezi pichlavými keri zratila pesinka a dolu jsem sebehl dodrapany az beda, ale ten vyhled byl uchvatny...

  • 16:22, 31. 08. 2009

    craig22

    V řecku jsme letos byli také, stejná skutečnost jako máš ty, keše nic moc extra a když tak tam buď nebyli nebo obyč. jako u nás. Jen ty jejich multiny jsem nepobral nachodíš 8 km a ve výsledku je keš dva měsíce ukradená. A u největší památky v Soluňi Bílé veže se taky nikdo nezajímal o o že by ji někdo rád našel. Cestovali jsme autem a v srbsku a makedonii neklesat pod rychlost 30 km/h a zamčené dveře. Maďarsko keše celkem ok, méně než u nás, ale standard.

  • 09:39, 01. 09. 2009

    xpj

    Byl jsem loni v Aténách asi týden a nakonec z toho byla jen National Garden #3 (bez bezdomovců :-)

    Mohlo být FTF u vojenského muzea, kdyby to nebylo někde ve vystaveném letadle přesně před vchodem a dvěma hlídači.

    Ani TB hotel Acropolis se nezadařil - řekové měli zrovna nějakou slávu a pouštěli draky a vyvalovali se úplně všude.

    Letíme znovu 20.9., tak uvidím, jestli se bude dařit lépe :-)

  • 14:09, 02. 09. 2009

    weselka

    Já byl vloni v Řecku poprvé a hned na to nejlepší (asi) 12 dní na Zakynhtosu, super ostrov, super dovolená, krabičky standartní přesně jak dělané na pohodový odlov na dovolené. Máte-li zájem, čtěte tu : http://weselkuv.blog.cz/rubrika/zakynthos-2008

  • 09:56, 08. 09. 2009

    Colonel

    Diky za clanek, prijemne cteni. Jen k te Makedonii, zda se mi to trochu histericke. V Makedonii jsem stravil 2,5 dne, naprosto v pohode, prijemny lidi, samozrejme, jako v kazde zemi, cim dal od vetsich mest, tim lepsi. Lehounkej adrenalin byl prujezd Skopji, na motorce. Ale na kraji Skopje jsme nasli peknou kesku na kraji vojenskeho prostoru. Zkratka, Makedonie se mi moc libila a konkretne tam bych rad stravil vic casu. V horach je tam moc fajn. A sousedni Albanie, muzu jen doporucit, uzasna zeme, fajn lidi, nadherny hory. Samozrejme opet plati, vetsim mestum je lepsi se vyhnout :)

  • 16:53, 11. 09. 2009

    Dcom

    V Řecku jsem byl někdy v 95tým (to ještě nikdo nevěděl co to je GPSka, včetně mě :) a moje dojmy by se daly shrnout asi takhle: Vedro, vedro, vedro ... jinak je to určitě pěkná země se spoustou památek ... z výletů si pamatuju Atény (Panthenon), Thermopyly, Olympia, Thassos, atd... ovšem ta cesta byla totálně příšerná ... 30 hodin v Karose, v tom největším vedru, přes Srbsko, kde nejsou žádný benzínky/odpočívadla, zato na každým kilometru \"Checkpointy\" ve formě úplatných policajtů s AKčkama, žebrajících o plechovku Plzně ... never more !

  • 16:55, 11. 09. 2009

    Dcom

    Jinak dík za článek ... zajimavé čtení a pekný fotky ;)

  • 21:47, 15. 09. 2009

    LudekV

    Říkám si, jak je vše relativní. U poznámky o šíleném vedru 35°C jsem se pobavil a vzpomněl na odlov virtuálky GCH657 při cca 50°C. Naštěstí to z klimatizovaného auta nebylo daleko :-)

  • 21:55, 18. 09. 2009

    JacG

    Letos jsme byli náš celý geotým na Krétě, pár kešek jsme našli, mezi nimi i jednu naprosto úžasnou (Skotino Cave, GC1D9HX). Jeskyně, vysoká tak třicet, široká padesát a hluboká stopadesát metrů, pěšinka až na dno a nikde nikdo. Skvělý zážitek, jestli někdo pojedete na Krétu, tak ji rozhodně nevynechejte.

  • 20:56, 16. 08. 2010

    Goficek

    Díky za tento článek :-) Je to už opravdu dlouho, asi 6 nebo 7 let, co jsem s přítelem byla na poznávacím výletě po Řecku, shodou okolností jsme také bydleli v Tolu :-) To jsme ale ještě ani nevěděli, co to geocaching je. Zatím jej provozujeme asi 4 měsíc, ale už máme i nějaké kousky také z Řecka - konkrétně z Lefkady, kde jsme byli letos. Řecko je vskutku nádherné a moc rádi se sem vracíme, je úplně jedno kam, celé Řecko je prostě úchvatné :-)

    Jen mě po přečtení článku mrzí, že jsme si nemohli kešky odlovit a prožít samotný odlov :-( No nic, tak třebas se sem ještě dostaneme :-)

    díky a přeji úspěšný lov! :-)

Přidat komentář


Položky označené hvězdičkou (*) jsou povinné.
Vaše jméno a e-mail stačí zadat pouze poprvé, systém si pro příště Vaše údaje zapamatuje. Jste-li zaregistrováni v systému Gravatar, bude k vašemu komentáři připojen i obrázek. Pokud je to možné, komentáře prosím pište česky, s diakritikou, děkujeme!



Přidejte svůj článek

Seznam autorů

Seznam pokladů

iPhone a geocaching na Korsice