Jen tak o geocachingu a eliminaci lidstva

Vydáno: 12. dubna 2010 | Autor: Imagir | Rubriky: Geocaching s dětmi | Tisk

Oznámkuj článek:

Když jsme lezli s Markem v roce 85 minulého století do kanálů, připadalo nám to, jako největší dobrodružství. Jako kluci jsme chtěli hledat skutečné poklady, ale našli jsme akorát... víte co.

Bylo sice legrační pokřikovat zespodu z pod mřížky na lidi na autobusové zastávce a koukat ze tmy nahoru na holky, ale ke skutečným pokladům jsme se vlastně nedostali. Naše plánky tajných kanálových tras pod panelovým sídlištěm se pak navíc dostaly k našim matkám a byl z toho průšvih...

Užívali jsme si tehdy svých skvělých dobrodružství, ale mám pocit, že teď by to bylo asi ještě zajímavější... anebo dobrodrůžo už jako dospělej prostě vnímám jinak. No, ale řekněte sami vy, co něco pamatujete! Internet nebyl, geocaching nebyl, playstation nebyla a za hranicemi byli imperialisti! Vlastně jsem v dětství asi dost strádal! :-) ... Na druhé straně ale taky nebyl Facebook, takže když jsme se chtěli potkat, probíhalo to jedině dovopravdy. Sakra, ale i ten Facebook má něco do sebe. Třeba když se narychlo plánuje nějaká geocachingová akce nebo pařba :-)

Kdo ještě geocaching vůbec nezkusil, o mnoho přišel. Skoro všechny nejlepší zážitky z posledních tří let nějak s hledáním pokladů souvisí. Ať už jsou to věčné diskuze s malým klukem, který rozvíjí nečekané teorie o našich pokladech, nebo malé průšvihy, jako třeba když v Brně v Anthroposu pošlapal historický mech, nebo když jsme spolu pátrali o půlnoci u zahrádek a byli jsme označeni za zloděje chlapíkem, který hlídal svou úrodu.

Malých dobrodružství bylo už tolik, že si je ani všechna nepamatuju.

Jednou (budou to už dva roky) jsme s Adamem někdy po půlnoci, poté, co jsem vylezl na jakési dřevěné monstrum v lese u rybníku, vytáhli z keše krásnou malou rybku.

Když jsem lezl nahoru, měl georobotek za úkol svítit, abych alespoň zhruba viděl, jak silné jsou větve, na které šlapu. Mám vyzkoušeno, že na větve tenčí než zápěstí už prostě nemůžu. Následně jsem zjistil, že pokud necháte čtyřleté dítě v noci v lese pod stromem, není schopno svítit baterkou nahoru, ale svítí vždy pouze tím směrem, kterým se něco šustne. Tím se noční stromolezectví poněkud komplikuje. Každopádně jsme byli úspěšní a z keše vytáhli TravelBug v podobě malé rybičky. Při logování tohohle TB jsem byl nadšenej, kde všude po světe už tahle rybka byla... zrovna podruhé obeplouvala svět...

Miluju zážitky s dětma, kdy je úžasné pozorovat, jak intenzivně všechno prožívají. Nemám dnes už tolik času, abych četl science-fiction, ale nevadí! Prožíváme SF reálně!

Víte třeba, že civilizace Xintrix12 plánovala eliminaci lidstva?

Vše tehdy probíhalo podle plánu. Normální krátká lyžovací dovolená se ale změnila v záchrannou akci nebývalých rozměrů. Vaše životy visely na vlásku aniž byste to vůbec tušili!!!

Po třech dnech normálního lyžování v Alpách jsme se rozhodli vyhledat nejbližší keše, abychom udělali radost třem Tomášovým dětem. Bohužel byl problém, protože v těsné blízkosti sjezdovek a střediska bylo úplné geoprázdno :-(. Škoda. Plánoval jsem, jak „oranžové komando" (jejich oranžové bundy svítily do dálky) zaměstnám vysilujícím hledáním pokladu v hlubokém sněhu, zatímco já budu popíjet čaj s rumem v nedaleké hospodě a sledovat je z okna. V podvečer před geoakcí se opět, jako předchozí večery, nic moc nedělo. Pouze Tomáš našel v noci za hotelem na zemi skoro zmrzlého chlapíka s otevřenou zlomeninou, kterej se nějak nezvládl doplazit do hotelu a sípal jen „hilfe, hilfe". Chlapíkovi teda zachránil život a pak se vrátil zpět k večeři.

Druhý den jsme konečně vyrazili najít keš. Umístění bylo hrozně jednoduché, takže bylo potřeba rychle vymyslet alespoň nějaký dodatečný příběh. V keši byly dvě malé kostky a já nepromyšleně prohlásil, že pokud se „plutóniové kostky" spojí, dojde k okamžité aktivaci zbraní civilizace Xintrix12 a následně k totální eliminaci všeho lidstva. Kostky totiž ztratil polomrtvý chlápek ze včerejška, který byl maskovaným zvědem z Xintrix12. Asi po dvou vteřinách pochopitelně došlo ke spojení kostek, protože když je vám 8 let, máte eliminaci lidstva totálně na háku a zvědavost je prostě silnější než strach. Jenže... jak to teď zařídit?

Štěstí stálo při nás a všichni lidé skutečně zmizeli.

Dodnes si to neumím vysvětlit, ale jakmile jsme přijeli zpět k nejbližší sjezdovce, nebyl tam nikdo!!! Občas bylo možné zahlédnout nějakou postavu, ale vystačili jsme s teorií, že se jedná pouze o dalšího zvěda z Xintrix12! Podívejte se sami.

Lidé z lyžařského střediska prostě zmizeli a děti nám historku o Xintrix12 alespoň chvíli fakt věřily!

 

Autor: Imagir

Přidat komentář

Komentáře ke článku

  • 17:50, 13. 04. 2010

    Marta

    Skvělé! Kde to bylo?

  • 08:23, 01. 07. 2010

    Šimák ;)

    Opravdu úžasnej příběh ikdyž jsem na takové věci moc starý (12let) abych tomu věřil ;) Ale koukám že je to škoda :Đ

Přidat komentář


Položky označené hvězdičkou (*) jsou povinné.
Vaše jméno a e-mail stačí zadat pouze poprvé, systém si pro příště Vaše údaje zapamatuje. Jste-li zaregistrováni v systému Gravatar, bude k vašemu komentáři připojen i obrázek. Pokud je to možné, komentáře prosím pište česky, s diakritikou, děkujeme!



Přidejte svůj článek

Seznam autorů

Seznam pokladů

GeoRobotek - pomocník každého geocachera!