Jak si užít geocaching III. - Kdo se bojí...

Vydáno: 2. prosince 2007 | Autor: Atlaska | Rubriky: Hledání pokladů | Tisk

Oznámkuj článek:

Oznámkuj cache:

Zážitky z geocachingu dokáže v nezapomenutelné proměnit patřičná dávka adrenalínu. A to ani nemusíte balancovat nad propastí nebo trčet o půlnoci na neznámém místě uprostřed lesa. Dá se to zvládnout i za bílého dne třeba takto:

Pořádnou dávku adrenalínu jsem si nechtěně dopřála 23.3.2006 krátce po poledni na kešce Vidoule. Tenkrát byla uložena ještě na svém původním místě:

"Tohle místo patří k těm, kam už mne nikdo nedostane. Na druhou stranu jsem o této části Prahy nevěděla vůbec nic. Ale takovou koncentraci zemljanek to jsem fakt nikdy neviděla. Snažila jsem se být neviditelná, protože jejich obyvatelé se mi ani malinko nelíbili. Najednou jsem mazala klouzavým blátem jak o závod a ani jsem si nestihla všimnout, jak to hrozně klouzalo a že jsem měla úplně mokré boty. Za jiných okolností bych sebou určitě sekla. Našla jsem skrýš bleskem, ještě rychleji provedla logování, uklidit a co nejrychleji pryč. Zpátky přece nepůjdu znovu kolem domorodců, vezmu to jinudy... No to jsem si teda pomohla, cesta sice horší, ale zato víc volně žijících spoluobčanů. Když jsem uviděla svoje auto, zajásala jsem. Jenže předčasně... pár metru vedle byla zaparkovaná dvě taxikářská auta a jejich řidiči si určitě nepovídali o dětech a dovolené... Tak jsem pro změnu měla pocit, že klidně můžu přijít k úrazu (to bylo asi to jediné, na čem se v tu chvíli ti dva byli schopni shodnout). Pistole v ruce jednoho z nich nevěstila nic dobrého. Naskočila jsem do auta a co nejrychleji mizela. Uffff, přežila jsem a mohla pokračovat na další kešku... se srdcem bušícím až v krku jsem s nastupujícím uvolněním koukla do zpětného zrcátka, co se děje za mnou. No to snad NE!!!! Já nemám zadní sklo! Oni mi stihli vykrást auto, prolétlo mi hlavou! Šlápla jsem na brzdu a vylítla z auta zkontrolovat škody. Kdepak zloději... ale jak jsem byla vyděšená, jen jsem nezabouchla kufr a tím mi u "kombíka" chybělo zadní sklo. Uffffff, pro tento den jsem nechtěla už keš ani vidět i kdyby byla na Václaváku..." (z mého logu GCQXGO)

Těch setkání s nejrůznějšími existencemi, které mi nedělaly dobře při mých sólových toulkách za poklady, je celá řada. Kešky, kde je pravděpodobnost, že by to mohlo potkat i další samotné lovkyně, jsem přidala na svůj bookmark list s názvem Not recommended for women alone. Když vás to neodradí, alespoň budete ostražitější než jsem byla já, kdy jsem kolikrát prošla nějakým obývákem, ložnicí a v horším případě i záchodem tamních obyvatel při čučení na display.

Samostatnou kapitolu tvoří místa, kam bych za normálních okolností nelezla, pokud bych tu byla sama. Myslím tím různé kanály, jeskyně, komíny apod. Souhlasím s těmi, kteří mi za to nadávají, ale když musíš...

Nejvíc mi v paměti uvízl adrenalínový zážitek z mé jubilejní keše s pořadovým číslem 1000. Tato keš už byla zde zmiňovaná - The Passage. Podotýkám, že jsem vůbec netušila, co je to zač a listing jsem četla až následně! Prostě to číslo na ni padlo náhodně cestou z chalupy. A samozřejmě jsem zase byla sama, resp. s naší zlatou kokrovou Cindy:

"...Zaparkovala jsem na parkovišti, vzala kokrovou a ubírala se za šipkou. Sice asi 100m, ale to převýšení... Když jsem viděla ty schody, tak jsem si vzpomněla, že ještě minulý týden kokrová "umírala" a doktor říkal, že nemá moc chodit do schodů... No ale nahoru mne vytáhla. Když jsem viděla, kam ukazuje šipka, udělalo se mi mdlo. A protože přístup není XXL ready, zkusila jsem jinou trasu. Cindy jsem uvázala u nějakého kořenu a po zadku jsem sjela o patro níž. To už jsem měla v hlavě otazníky, jak se dostanu zpátky. Místo kešky jsem našla, ale ne způsob, jak se k ní odspodu dostat:-( Tak tedy jinak... no jo, ale nejdřív se dostat zpátky nahoru. To byl boj. Cindy nešťastně skučela a snažila se mě zachraňovat, čímž mi házela písek do očí, uší, nosu, pusy, jak nade mnou stepovala. Vydrápla jsem se zpátky, vyplivla písek, vysypala uši a šla tedy pro mne asi jedinou možnou přístupovou cestou..... Naštěstí netrpím fóbií. Vůbec jsem si nebyla jistá, že se tam vejdu. Vzpomněla jsem si na poznámku Baluua, že v takových případech musím "protéct". Cindy jsem přivázala blíž a hupsla dolů. Nahoře jsem nechala komplet všechno, aby mne pak dokázali identifikovat :-) Hlavou mi proběhlo, že nikam nemám lézt, aniž bych někomu řekla, kde jsem a podobné blbosti. Ujišťovala jsem se, že nahoře je Cindy a ta zavolá pomoc. Ke keši jsem "protekla" v pohodě. Zpátky to bylo hodně napínavé... ale kupodivu i to klaplo. Byla to super tisícovka. Zase jsem překonala sama sebe. Jen mne mrzí, že jsem v rámci úsporných opatření neměla s sebou dole ani razítko a ani CWG, které jsem tam chtěla nechat. Podruhé mne tam už ale nikdo nedostane! Chvíli jsem si totiž myslela, že dole budu jako speciální bonus číhat na dalšího kolegu." (z mého logu GCKZ49)

Nic se nemá přehánět a zbytečný risk je blbost. Teoreticky to mám zmáknuté, ale jakmile je za tím pikslička a je takový kousíček na dosah...

...to be continued

Kódy pokladů o kterých se zde psalo: GCQXGQ, GCKZ49

Autor: Atlaska

Přidat komentář

Komentáře ke článku

  • 10:23, 03. 12. 2007

    anomen

    drobná chybka: Vidoule je wp:GCQXGQ.

  • 11:52, 03. 12. 2007

    Imagir

    Diky, opraveno...

  • 12:58, 03. 12. 2007

    bentley007

    The Passage nema chybu. Tam jsme si s Cmuchalem taky uzili = protoze uz davno nejsme M ci L velikosti. :)))

  • 12:58, 03. 12. 2007

    Cmuchal

    Krásný článek. Jojo u The Passage jsem to dělal přesně taky tak, nejdříve na to koukal nevěřícně shora, pak odspodu a zase shora, nakonec jsem se tam vecpal docela v pohodě. I zpátky to bylo bez problémů, ale hlavně jsem tam byl s Bentleyem007. Sám ani náhodou..., zase takovej ..... asi nejsem (teda si to zrovna myslím ted v bezpečí kanceláře).

  • 14:30, 05. 12. 2007

    v&f family

    Tak na takovehle skryse nevahame pouzit naseho Cachemana. Bud ho vezmu na ramena, nebo spustim do skviry. Jsou kese, ktere bychom jinak nikdy neudelali. Jenze on pacholek roste a pribyva na vaze a ja zase starnu a ubyvaji sily.

  • 22:20, 10. 12. 2007

    wmh

    Pekny cteni :-) Svyho casu jsme s manzelkou lezli na pisku a ona se vsude bala, jenom ne v kominech, kde jak rikala, mela jistotu skaly ze vsech stran, takze se z nas stali vymetaci kominu v Ceskem Raji :-) Rada z nich nebyla zrovna nejsirsich ...
    Passage byla takova prijemna (a jeste velmi siroka :-)) reminiscence na tyto eskapady...
    BTW ilustracni fotky tipuji na Prihrazske skaly resp. Stara Hrada :-)

Přidat komentář


Položky označené hvězdičkou (*) jsou povinné.
Vaše jméno a e-mail stačí zadat pouze poprvé, systém si pro příště Vaše údaje zapamatuje. Jste-li zaregistrováni v systému Gravatar, bude k vašemu komentáři připojen i obrázek. Pokud je to možné, komentáře prosím pište česky, s diakritikou, děkujeme!



Další obrázky

Stan se fanouskem

Přidejte svůj článek

Seznam autorů

Seznam pokladů

Krokouši na Djerbě