Houstone, máte problém!

Vydáno: 7. prosince 2008 | Autor: Imagir | Rubriky: Hledání pokladů | Tisk

Oznámkuj článek:

Oznámkuj cache:

Brácha sestřenice vaší ženy je váš kdo? No přece to samé jako syn ségry vašeho tchána! Nemáte v tom jasno? Nevadí, taky jsem neměl. Stručně a jednoduše: Blanka, Zuzana, Mário a Víťa jsou tak zajímaví lidé, že jsem se na setkání s nimi hrozně těšil!

Brácha sestřenice mé ženy je Víťa a Blanka je jeho máma.

Nestane se často, že vám jde o život a musíte opustit svůj domov. Blance se to stalo. Víťa měl tehdy rok a Blanka s ním zdrhala před komunistickým režimem přes řeku do Rakouska a pak až do Etiopie... Dnes o tom už mluví v pohodě a často si neodpustí jedovatou poznámku: „..že jsem toho pacholka v tý řece nenechala!"

Zuzana se Blance narodila až v Etiopii a všichni si tam relativně dobře žili. Pracovali, budovali z nuly vlastní firmu a celkem dobře jim bylo. Jenže ejhle, jako na potvoru došlo k převratu, který vedl k nastolení vojenského režimu, který se hlásil k socialismu. Neuvěřitelné!!! A zase neměli nic a zase utíkali do různých části světa. Do Itálie, do Německa. Víťa přešel poušť, legálně odejít nešlo, protože jako jediný z rodiny měl pouze Etiopský pas a pak utíkal přes různé země do Ameriky. Dnes jsou všichni společně v Houstonu v USA.

Jednou se Ája zeptala táty, jestli by třeba nechtěl zajít se ségrou na večeři do nějaké Etiopské restaurace a on souhlasil. Pravda, táta svou sestru neviděl 60 let! Tátova sestra je totiž Blanka. No a tak jsme letěli do USA, aby si ti dva mohli společnou véču dát.

Letíme.

Po peripetiích na imigračním, kontrole víz, oskenování očí, trapném výslechu a odevzdání otisků všech prstů (málem) včetně otisku palce u nohy, jsme vylezli do haly, kde nás už čekala Blanka. Ti dva se potkali po 60 letech a prej: „No nazdar. Jak se máš?" Blanka na nás: „To je von? To je fakt brácha?". Ája na ni: „Nééé, ten nám jen nese kufry :-)))"

Povídali jsme si několik večerů a pár dnů o všem možném, navštívili různá místa a pak vyrazili k Valerii a Morganovi. Valerie je Víťova dcera, která cvičí s dětmi gymnastiku a pořádá pro ně letní tábory. Setkání na malé Texaské usedlosti bylo dost zábavné. Všude zněla angličtina, zkomolená angličtina, italština, zkomolená italština, čeština a zkomolená čeština. Většina osazenstva jaksi rozuměla alespoň třem z těchto šesti jazyků a vlastně každý minimálně dva z nich ovládal dokonale... Průnik našich jazykových znalostí byl tedy dostatečný!

Jen jakási mladá Američanka, která ještě zřejmě nepotkala cizince, byla úplně u vytržení z té společné hatmatilky (hlavně čeština ji evidentně učarovala). Na otázku zda ví, o čem je řeč, stále jen opakovala: „ABSOLUTLY NOT, ABSOLUTLY NOT!" Posléze se však osmělila, protože mě viděla jak s odporem piju limonádu Dr.Pepper, a ptala se, jestlipak máme v česku taky limonádu Dr.Pepper. Když jsem ji řekl že jo, spadl jí očividně kámen ze srdce. Přece jen to není v tom česku tak kruté a nepotřebují americkou humanitární pomoc...... Když jsem ale pak dodal, že ji u nás stejně nikdo nepije, protože je to hnus, opět se mi odcizila. :-(

Jak jsme učili Amíky geocaching!

Opodál si v jezeře klidně lenošil aligátor a Morgan vytáhl upečené maso. Při obědě přišel na řadu geocaching! Řekl jsem Valerii s Morganem, že pro ně mám tip na letní program pro děti, který je zaručená bomba! Řekl jsem jim, že mají kolem svého domu v okruhu do deseti mil 20 pokladů. Nevěřili, mysleli si, že si dělám legraci. Morgan na nic nečekal, nakopnul čtyřkolku a už svištíme k nejbližší keši. Když nacházíme pouhou míli od jejich domu efektně zavěšenou mikrokeš schovanou za zábradlím starého dřevěného mostu, je u vytržení jako malej kluk! Vůbec to nechápe, hned chce všechno vědět. Vysvětlil jsem mu pravidla a von hned sedl k internetu. Na počítači, na kterém mi před tím ukazoval fotky aligátorů (Má totiž za domem webkameru, aby viděl, jestli potvory velejzají ven.), prohlíží stránky geocaching.com.

Když se objevila Valerie, tak stejně odmítala uvěřit. Byla přesvědčena, že je Morgan zmanipulovanej a teď si z ní střílíme oba. Fakt nevěřila. Vzala čtyřkolku a musel jsem jet k té stejné keši znovu :-) Pak už jen opakovala „COOL! COOL! COOL!"

No a takle jsme učili Texasany geocaching. Myslím, že budou mít děcka na táboře příští prázdniny super program. Cítil jsem se jako misionář.

Geocaching v Houstonu.

Geocaching v Houstonu je celkem nanic. Všude, kde jsem náhodou zastavil a kouknul "mobilem" kolem, byly poblíž jen samé mikro. Nemůžu si pomoct, ale mikro u silnic nebo u supermarketu mě prostě nějak nelákají. Nechal jsem je být a čekal na nějaký zajímavější úlovek.

Je to vůbec zvláštní město. Na ulicích je hrozně málo lidí, často nevidíte vůbec nikoho. Ve městě prý neexistuje ani hromadná doprava. Zahlídl jsem jakousi „šalinu" v centru, ale podle Víti je to jen atrakce pro turisty... (Úplně mu ale nevěřím, protože mi kamarádka Petra vyprávěla historku „Sama bílá v autobuse na okraji hjůstnu". Ale tu až jindy) Na druhou stranu, aut je všude plno. Texasani v tomhle městě prostě pěšky nechodí. Nikam. Na návštěvu přes ulici jedou taky autem. Legranda :-)

Lidi tady vnímají vzdálenost úplně jinak. Město je jedno z největších v USA, jedná se však o velikost rozlohou, která je přes 1600 km čtverečních. S Ondrou a s Ájou jsme bydleli u Víti, máma s tátou u Zuzany, což nám přišlo normální, že budeme ve dvou domech... jenže mezi námi bylo 85 kiláků! V Houstonu je to normální, tato vzdálenost nic neznamená. Dělali jsme si legraci, že je to stejné, jako byste pozvali přátele do ČR a jednu polovinu z nich ubytovali v Praze, druhou polovinu třeba v Humpolci a každé ráno si prostě dali sraz na snídani.

Americkej život? Zapomeňte na filmy.

Prokecali jsme mnoho hodin, člověk se tak dozví spoustu zajímavých věcí o normálním životě a nevnímá USA jen jako turista. Můj názor je teď jiný než před několika týdny. Vím jistě, že dřívější představa o pohodě normálně fungujících lidí v USA je mylná. Život v USA není snadný a v některých extrémech (pokud například nejste zdraví) je o hodně složitější než u nás. Mladý, zdravý a inteligentní v USA = No problem. V jiném případě však ani náhodou. Pokud třeba patříte mezi lidi, kteří ohrnují nos nad českým zdravotnictvím, pak vězte, že bych jako starší, ne zcela zdravý člověk s běžným příjmem v USA skutečně nechtěl být. Možná ale máte jiné zkušenosti... kdyžtak napište...

Něco závěrem.

V Houstonu bylo skvěle, hlavně díky přátelům. Stejně jako je geocaching hlavně o krásných místech, která navštívíte, je podle mě i život hlavně o lidech, které potkáte, které milujete a se kterými žijete, prožíváte skvělé časy a zvládáte ty těžké..

Připojuji pár obrázků. Vždycky mě hrozně vadilo, že jsou u článků o místech, která mě zajímají, jen fotky nějak vytříděné... takové ty hezké obrázky bez vad a fotky z všeobecně známých míst. Proto (A taky proto, že bez vad fotit neumím.) jsem přidal i pár fotek úplně obyčejných, z běžných ulic a situací...

Napíšu ještě pár článků o geocachingu v USA. Ne všude to totiž bylo z pohledu lovce krabiček tak slabé jako tady. Dozvíte se, jak se hledají kešky mezi aligátory a panthery na Floridě, co dělají amíci na ulicích při volbách a jak jsme jim ukradli transparent s Obamou, jak si žili otrokáři v New Orleans a také pár užitečných informací, které se Vám mohou při cestě autem po jihu USA hodit. Taky nebudu tajit, jak jsem podělal geocaching u „spícího obra" v NASA Space centru, kam nás nechtěla Blanka ani pustit :-). Říkala: „NASA? A proč tam dete? Lidi na zemi mají hlad a voni lítaj na měsíc úplně zbytečně". Něco na tom je.

 

Kódy pokladů o kterých se zde psalo: GC17WP0

Autor: Imagir

Přidat komentář

Komentáře ke článku

  • 19:52, 07. 12. 2008

    Dáin

    ja chci vědět, kdo je ája :)))

  • 18:09, 09. 12. 2008

    Vancosi

    Daine Ája je brácha Páji :-)

  • 10:58, 10. 12. 2008

    Shebi

    Kdepak, brácha Páji je Jája ;-)

  • 12:25, 10. 12. 2008

    Dain

    no si delejte prdelky - nejdriv bracha setrenice vasi tety tchan, blanka, zuzana, vita, mario, sestrenice, mama .... a kdyz si konecne, po 25 minutach cteni prvnich odstavcu furt dokola, sestavim pravdivostni tabulku, vyjde mi, ze vita sedi vedle blanky, ma cervene triko, vlastni auto, zatimco mario sedi naproti mame, obleceny do zupanu a ma svuj barak.... udelam si ve vsem jasno, tak hned nasledujici veta je \\\"aja se zeptala\\\". neeee, jaka aja, ta je uplne mimo tabulky, kde se tu vzala .......
    :))))))

  • 10:58, 12. 12. 2008

    Kolombo

    Hezký Daine :-)
    A souřadnice Ti vyšly kam ?

  • 11:19, 12. 12. 2008

    Imagir

    :-))) tak čtvrtý příspěvek mě odrovnal! Totožnost Áji bude odtajněna v dalším článku! Myslel jsem teda, že zdatní luštitelé mysterek nemohou mít s tímto kvízem problém..

  • 16:50, 15. 12. 2008

    Dain

    Kolombo: Mariansky prikop, asi bude nekde chybka. Nebo tam poslu Dandru, ten se ted zamiloval do potapeni :)

  • 20:10, 18. 12. 2008

    BoB.C

    Ten strom u Valerie má pěknou dutinu. Šup tam s keškou! A co fotky krokoušů, ty jsou kde?

Přidat komentář


Položky označené hvězdičkou (*) jsou povinné.
Vaše jméno a e-mail stačí zadat pouze poprvé, systém si pro příště Vaše údaje zapamatuje. Jste-li zaregistrováni v systému Gravatar, bude k vašemu komentáři připojen i obrázek. Pokud je to možné, komentáře prosím pište česky, s diakritikou, děkujeme!



Přidejte svůj článek

Seznam autorů

Seznam pokladů

Nejstarší keš v ČR