1000 mil, těch tisíc mil… (druhá část)

Vydáno: 24. dubna 2011 | Autor: Imagir | Rubriky: Geoprojekty a akce | Tisk

Oznámkuj článek:

Oznámkuj cache:

Když se vzdaluju od pobřeží Evropy, mám zvláštní pocit. V noci je úplně jasno a na obloze je o mnoho víc hvězd, než je člověk zvyklý.

Na rozdíl od mých přátel, kteří si vychutnávají dlouhé dny plavby na Atlantiku, mám spíš pocit, že mi pevnina chybí. Zažil jsem to už víckrát a teď v tom mám jasno. Nejvíc ze všeho mě při plavbách na moři baví odplouvání, kdy se pevnina vzdaluje a mizí a pak připlouvání, kdy se neznámá pevnina zase blíží. Líbí se mi, když se blížíme někam, kde jsem ještě nikdy nebyl.

Jasně, všechny kontinenty jsou už objeveny, ale stejně je to skvělý pocit, někam připlouvat po oceánu. Pevnina se objevuje vždy velmi pomalu. Říkám si, jak to tam bude vypadat a co nás čeká. Každého, koho ještě dnes baví jezdit autem ubezpečuju, že jde o úplně jiný pocti, než připlouvat po D1 do Prahy... Jet někam autem je hrozně svazující. Těžko můžete uhnout ze silnice. Vede doleva, jedete doleva, vede doprava, jedete doprava. Jsou i tací, kteří toto pravidlo ignorovali, ale přineslo jim to jen velmi krátký pocit volnosti. Na moři plujete libovolným směrem, neznáte zácpy a většinou máte dost času.

Jen jednou jsem zažil lodní zácpu na benzince ve Splitu, kde nás čekalo pět, než lodě před námi natankují. Tehdy bych jedinkrát rád vyměnil loď za auto. Loď má proti autu milión výhod, a jednu jedinou nevýhodu. Nedá se totiž zastavit vypnutím motoru, zařazením rychlosti a ruční brzdou. Stát ve frontě s lodí znamená pořád nějak popojíždět a dávat bacha, abychom do něčeho nebouchli...

A výhody lodě proti autu? To by bylo na předlouhý článek. Krátce jen tohle. Loď je vlastně domov, poskytující vše, co potřebujete k životu. Je lepší něž jakýkoliv hotel, protože ji můžete přestěhovat na libovolné místo a když vás omrzí, odstěhujete se zase jinam. Loď je dokonalý dopravní prostředek. Jede potichu (Myslím samozřejmě plachetnici, né obří dieselovou mrchu), nedrncá, je prostorná, uveze libovolný počet zavazadel. Nenadáváte v duchu manželce, proč je to sbalený v tom velkým kufru, když by se to přece vlezlo do tašky!!! Nemusíte nic přeskládávat, aby šel kufr auta zavřít. Když zatoužíte po civilizaci, připlujete do centra pobřežního města. Historickým vývojem je dáno, že přístav je skoro vždycky naprostým centrem města. Vystoupíte z paluby rovnou mezi lidi, kolem projíždějí zoufalí řidiči, hledající místo k parkovaní a doufající, že se ta vrtule u chladiče ještě točí...

A ještě jednu výhodu lodě proti autu musím zmínit. Cesta lodí trvá dlouho. Cestování za pomocí větru je pomalé. Když máte štěstí na přátele, se kterými plujete, je to skvělé. Máte na sebe dost času, poznáte se o moc líp. Pět hodin v noci společně u kormidla je víc něž společná pětiletka na Facebooku.

To jsem ale hodně odbočil. Teď právě jsme v půli cesty mezi Evropou a Madeirou, 300 mil západně od Afriky.

300 mil od pevniny myslím na svou lásku.
Žít bez ní dokázal bych? Kladu si otázku.
Pobřeží zmizelo před mnoha hodinami.
Dlouhé vlny se honí s dlouhými vteřinami.
Jedna vlna utopí se v moři času,
Za chvíli se zhoupne rychleji a předstihne jej zas.
Chvíli trvá, než začneš vnímat tuto krásu.

 

Po Atlantiku už plujeme téměř týden. Počasí je krásné, velmi nám přeje, fouká severozápadní vítr. Houpeme se na dlouhých oceánských vlnách, které nejsou nejmenší, ale při své délce se dají v pohodě snášet. Můj žaludek se sice ozývá, ale jídlo jsem tentokrát udržel po celou plavbu. Střídáme se ve službách po dvou. Jeden je vždy u plachet, druhej je u kormidla. Po hodině jde plachetník ke kormidlu a kormidelník může jít spát nebo dělat cokoliv jiného. V osmičlenné posádce je plavba naprostá pohoda. V osmi lidech máte jistotu šestihodinového houpavého spánku. Jak zvládají dlouhou plavbu menší posádky nevím...

Občasné Milanovy historky o obřích krakaticích a madeirských prostitutkách, které na nás už údajně čekají, nám zlepšují náladu. Láďovy monology o rybí pomazánce jsou taky perfektní.

Po týdnu plavby začíná být trochu problém s hygienou. Náhradní slipy volají „vyměň nás", ale nemá to moc cenu. Kajuty jsou mírně zatuchlé, deky vlhké od slané vody a nehodlají uschnout. Jakmile něco na moři namočíte do slané vody, už to za plavby nikdy neuschne...
Sprcha nehrozí , protože nádrže na vodu je nutné šetřit a pokud bychom se všichni sprchovali, jsme na suchu tak za dva dny.

Bohyně Hygiéna

V kajutách smradlavých,
kde vlhké deky páchnou,
Budí se námořník,
co po službě šel si dáchnout.

Budí se hrozným snem,
co opět se mu zdál,
Jeho druhové
zatím klidně plují dal,

Jen on sám tuší,
že rouhat se neměli,
jen on sám ví,
že jsou teď v prdeli.

Moc pili a falešně zpívali,
obřím krakaticím jen se vysmívali.
Skutečné hodnoty přestali ctít.
Toužili jen šu...
a do němoty pít.

Jeden z nich falešnou naději vzbudil
v těch hlavách tupých.
Všichni mu věřili a zas společně zpívají.
Madeirské prostitutky prý na ně čekají.

V tu chvíli živel svou trpělivost ztratil,
mocnou vlnou jejich bárku obrátil.

A za to, ze smrděli
a mluvili vulgárně,
další kruté tresty
ihned seslal na ně.

(Následuje nepublikovatelná pasáž, kterou zná jen posádka.)

Co říci závěrem této básně epické
Myjte se každý den!!!
Mydlit se, je lidské.

 

Okolo nás není nic. Jen voda, strašně moc vody. Plujeme 5 až 6 uzlů, stále na vítr. Naše první trasa z Gibraltaru na Porto Santo je dlouhá 600 mil, nafty máme pouze na 200 mil, takže motor zapínáme jen zřídka, když vítr hodně zeslábne a je třeba dobít baterky pro navigaci a další přístroje.

Mimino na palubě

Připlouváme na Porto Santo, menší ostrov kousek před Madeirou. Žil tady Kryštof Kolumbus (je zde i jeho muzeum), který se před svou slavnou plavbou stihl oženit s dcerou místního správce. Údajně postával na pobřeží a sledoval stálé větry v tomto ročním období. V přístavu doplňujeme potraviny, vodu a koupeme se. Zaměřuju nejbližší keše, ale jsou bohužel moc daleko a času je velmi málo. Tento ostrůvek zůstane bohužel negeodobitý.

Dost lidí říká, že malé dítě na plachetnici je riziko. Z vlastní zkušenosti to neumím posoudit (poreferuju až v červnu :-)), ale chlapík z Anglie, který stál u mola hned naproti nám vypadal, že s tím žádný problém nemá. Po palupě mu cupitala holčička, které byly necelé dva roky a byla totálně vysmátá a spokojená. Loď pro ni byla přirozeným prostředím, protože se narodila krátce před vyplutím. Angličan říkal, že ho patnáct let práce vysílilo tak, že musel vyplout na moře a cítit tu svobodu se vším všudy. Rozumím, co tím myslel. Vypadal spokojeně. Říkal že plují už přes rok.

Jsem zvědavej, jestli bude mít ta malá holka později potíže s rovnováhou na pevné zemi. Já běžně zažívám, že po týdnu na moři mám houpačku na souši.

Graffiti na úrovni

Na Porto Santo a pak i na Madeiře mě překvapilo graffiti na zdech celého přístavu. Nebyly to ale nějaké stupidní nasprejované nápisy. Byla to perfektní výstava značek posádek z celého světa. Prostě sem dopluje parta lidí a na památku tady nechají svou značku. Mnohdy se jednalo o téměř profesionální malby a zdi kolem přístavních mol jich byly plné. Hrozně se mi tyhle malůvky líbily. Jestli sem ještě někdy připluju, budu mít s sebou barvy. A šiknul by se i někdo, kdo umí kreslit... Stancku, musíš jet se mnou :-)

Bylo bezvadné sledovat, jak jeden mladej kluk s desetimetrovou plachetnicí, který sem doplul se svou slečnou, postupně vytváří obraz na zeď přístavu. Hrál si s tím aspoň tři hodiny. Ten kluk byl v pohodě, užíval si svou námořnickou svobodu. Když pak jeho slečna vylezla z kajuty (stáli hned vedle nás) hledali jsme všichni podobnost mezi ní a obrázkem. Podobnost jsme nenašli, ale koukal na ni děsně zamilovaně, takže to určitě měla být vona :-) No, není každý portrétista. Toho kluka jsem obdivoval, protože byli na lodi jen sami dva, což není podle mě dost lidí na plavbu Atlantikem... v dobrém počasí možná...

Ryby jako z hororu

V restauraci u přístavu jsme si dali místní specialitu - rybu Espada. Tady jsem ji viděl jen hotovou na talíři, ve skutečnosti až později. Byla ale vynikající!!!

Říkali nám, že tato ryba žije normálně v hloubce dva kilometry a dá se ulovit pouze ve chvíli, kdy vyplouvá výš na lov, do hloubky 500 metrů až jeden kilometr. Údajně se skutečně loví na vlasce takto dlouhé. Na návnadu jsme se už neptali... Když jsem ji později viděl čerstvě vylovenou na trhu na Madeiře, připadala mi jako stvůra z nějakého hororu. No koukněte sami.

Ráno po východu slunce pokračujeme na Madeiru.

Po připlutí zažívám šok. Tohle že je to Portugalsko? Tohle je ta země potácející se na pokraji ekonomického krachu? To je nějaký omyl ne??

Na přistávací dráze moderního letiště, které začíná na nově vybudovaném mostě nad mořem přistává jedno letadlo za druhým, z moře je všechny krásně vidíme. Přistáváme v hlavním městě Funchal, které je krásné, superčisté a luxusní. Výstavní ulice se sochami, krásnými domy, zahradami, úžasnými vinotékami nějak ignorují ekonomickou situaci Portugalska.

Víno, víno, víno!

Neochutnat na Madeiře víno by byl asi hřích! Nikoho z naší posádky ale taková blbost samozřejmě nenapadla, takže jsme ochutnávali místní slavné víno Madeira velmi poctivě. Říká se, že před stovkami let chtěli místní vinaři prodat své víno v Evropě a převáželi jej na lodích v sudech do kterých pražilo slunce. Tím došlo k tomu, že se víno zahřálo až na 50 stupňů a v noci zase vychládlo. Tento proces je při výrobě dodržován dodnes. Víno je dost sladké, ale vážně moc dobré. Kdybych se mohl dostat lodí až domů, jistě bych si odvezl víc, než ty dvě láhve.

Keš na Madeiře

Zaměření keší proběhlo hned po připlutí a v noci pak vyrážím s Oldou na první lov. Vzdálenost k první vytipované je necelý kilometr. Jdeme městem do kopce, je to pohoda. Když se však dostáváme do úzkých uliček, které se nečekaně točí nevhodným směrem, začínáme se motat. K pokladu máme nějakých 100 metrů, ale ne a ne jej trefit. V uličkách, kterými projde jen jeden člověk na nás štěkají psi, kteří zde nejsou zvyklí na půlnoční návštěvníky. Když jsme keš obešli snad ze všech stran, vzdali jsme se s tím, že zítra znovu a s mapkou ulic. Pouhá šipka tady prostě nestačí...

V noci pak koukám na molo a zdá se mi, že vypadá nějak jinak. Kde je ten žebřík? Ráno tady ještě byl. Rozdíl hladin při přílivu a odlivu je fakt obrovský. Celé molo se všemi loděmi jezdí po kolejnicích hezky nahoru a dolu :-)

Druhý den se lov podařil! Našli jsme Fortaleza do Pico - GC2ETVZ. Sice jsme byli podezříváni místním obyvatelem z nekalé činnosti, ale našli jsme ji. Chlapíka ve vyšším věku celkem pobavila naše zarputilá snaha projít úzkou uličkou kolem jeho domu. Říkal nám, že ta cesta už dál nevede... Já mu říkal, že podle GPS ale projít musíme! On říkal, že vážně neprojdeme. Já se ho ptal, jestli si tím je skutečně jistý... On že ANO, že tam žije už dvacetpět let a že neprojdeme.

Šli jsme dál a po dvaceti metrech zamčená mříž. Jediná cesta zpět byla ta potupná... ta kolem chlapíka. Dívali jsme se do země, ale jeho řehot nebylo možné přeslechnout.

Je čas plout dál, termín pro odevzdání lodě na Tenerife se blíží, takže nazdar Madeiro, jsi krásná!

Poslední úsek plavby po Atlantiku byl poměrně krátký. Byl však bohužel poznamenán nečekanou šikanou našich kolegů, kteří začali z ničeho nic oslavovat uplutí jednoho tisíce mil. Zcela nedemokraticky sami sebe jmenovali do hodností mořeplavců! Nás tři, kteří jsme nepluli z Mallorky, ale přistoupili až později, začali dokonce ponižovat a přehlížet. Naprostým vrcholem šikany bylo podávání alkoholických nápojů nižší kvality!!!

Situace na palubě se uklidnila až ve chvíli, kdy nám byly hodnosti uděleny také. Ba dokonce byly na můj podnět zavedeny zcela nové zvyklosti, které významně zvýšily úroveň a morálku celé naší posádky. Zavedli jsme totiž povinné hlášení při předávání služby a sami nyní můžete posoudit úroveň toho to aktu před a po změně.

Původní verze předávání služby:
Už si to vem, vole.
(oba v ruce pivo)

Nová verze předávání služby:
Mořeplavče Honzo! Já mořeplavec Martin ti tímto předávám službu se všemi povinnostmi a zodpovědností, která s tím souvisí! Uvědomuješ si veškeré možné právní důsledky svých případných chyb?
Ano, jistě, vše si uvědomuji a službu tímto okamžikem z vlastní vůle přebírám!!!

(oba stojí mírně rozkročeni, protože stání v pozoru není na lodi možné, a hledí si přímo do očí)

Vidíte ten rozdíl? Určitě ano! Každý nyní vidí, že byla morálka posádky významně pozvednuta.

Tenerife

Ostrov jsme obepluli, po cestě se ještě vykoupali a můj pocit po příjezdu byl hrozný. Nad malým přístavem bylo osm hnusných panelákových hotelů, jinak nic. Kladl jsem si otázku, proč sem ta kvanta turistů vlastně lítají. Místo vypadalo naprosto depresivně a tehdy jsem netušil, že se tady objevím po pěti měsících znovu a svůj názor úplně změním.

Loď jsme úspěšně předali, personálu z charterovky vyjmenovali veškeré závady včetně měřiče rychlosti, který neměřil rychlost a GPS plotteru, který se vždy po minutě sám vypnul... Během plavby jsme se díky dalším třem GPSkám na palubě orientovali celkem dobře. No a Španělé byli v klidu, Kanáry jsou přece velké, najít se dají i podle hvězd...

Před odletem jsme ještě projeli ostrovem, našli dvě keše (GC1ENYZ, GCPC10) a to byla tečka za tím naším mořeplaveckým výletem. Podrobněji o Tenerife někdy příště.

Kódy pokladů o kterých se zde psalo: GC2ETVZ, GC1ENYZ, GCPC10

Autor: Imagir

Přidat komentář

Komentáře ke článku

  • 11:18, 16. 07. 2017

    Robinjack

    A debt of gratitude is in order for your post. I\'ve been contemplating composing an extremely tantamount post in the course of the last couple of weeks, I\'ll most likely keep it straightforward and connection to this rather if thats cool. Much obliged.
    discover more
    https://www.123contactform.com/form-2812794/

  • 18:01, 19. 08. 2017

    Robinajck

    These are some incredible apparatuses that i unquestionably use for SEO work. This is an awesome rundown to use later on..

  • 06:53, 30. 10. 2017

    Robinjack

  • 12:45, 05. 11. 2017

    peter

    greetings was simply checking whether you minded a remark. i like your site and the thme you picked is super. I will be back.
    free tour estocolmo http://www.stockholmfreetour.com

Přidat komentář


Položky označené hvězdičkou (*) jsou povinné.
Vaše jméno a e-mail stačí zadat pouze poprvé, systém si pro příště Vaše údaje zapamatuje. Jste-li zaregistrováni v systému Gravatar, bude k vašemu komentáři připojen i obrázek. Pokud je to možné, komentáře prosím pište česky, s diakritikou, děkujeme!



Přidejte svůj článek

Seznam autorů

Seznam pokladů

Sama nahá na pláži