GC13C6T - naše první vlastní pixla

Vydáno: 14. ledna 2008 | Autor: Imagir | Rubriky: Hledání pokladů | Tisk

Oznámkuj článek:

Oznámkuj cache:

Je mi zima a tak se mi honí hlavou myšlenky na léto a teplé moře. Vzpomínám na dobu, kdy jsem přemýšlel, kam dát svou první keš.

První keš je skutečná radost, záleží Vám na tom, aby byla na nějakém skvělém místě, prostě někde, kam stojí za to přilákat další lidi. Znám spoustu krásných míst doma v ČR, ale mnoho z nich má kouzlo pouze pro mě samotného, a jiným by mnoho neřeklo. Koukám do mapy na různá zajímavá místa a přemýšlím, kam ji vrznu. Obsazeno, obsazeno, obsazeno... to nehledám volnou kabinku na nádražním WC, to je pocit, který se dostavuje při prozkoumávání hezkých míst v Čechách a na Moravě :-( Nechci tím říct, že v ČR již není keše kam umístit, ale místa, která mi připadají nejzajímavější jsou už rozebrána. Přece nedopustím, aby byla moje první keš velikosti micro a schovaná někde pod šutrem v parku... je to přece první keš!!!

Najednou se mi rozjasnilo! Můj první vlastní poklad bude přece ve Vrulje, kde jinde! Okamžitě scrolluju mapou o stovky kilometrů na jih a ke své radosti vidím, že mě ještě nikdo nepředběhl. Hned volám přátelům a oznamuji cíl naší příští plavby!

Vrulje je malá zátoka na chorvatském ostrově Kornat z opačné strany než je pevnina. Vrulje je opravdu krásné místo s úžasným výhledem, které jsem navštívil třikrát a vždycky se těším až znovu vyfuníme do toho kopce s mohylou... Podobná místa, totálně bez lidí, mám rád i sama o sobě, ale Vrulje má ještě jednu zásadní vlastnost, která posunuje toto místo do trochu jiné dimenze. Dole u mola má hospodu chlapík jménem Ante. Hospoda se jmenuje „Ante" a tuto stručnou informací se dozvíte již z dálky asi ze tří velkých cedulí. Na všech je napsáno prostě jen „ANTE", nic víc :-)

Ante byl postarší chlapík neurčitého věku, který měl několik zajímavých vlastností. V prvé řadě stále hulil a měli jsme pocit, že by snad normální vzduch ani nedokázal dýchat. Ve své hospodě byl mnohdy sám, protože jak říkal, někdo pracovat musí a jeho žena, kterou jsme nikdy neviděli prý obstarávala tuto roli na jejich poli s olivovníky. V hospodě byl Ante naprosto dokonalý. Veškeré objednávky na tekutiny přetransformoval na jedinou. Je totiž absolutně jedno, co si objednáte... vždy dostanete traváricu. Objednáte čaj, dostanete traváricu, objednáte kafe, džus, vodu, dostanete traváricu. Ante s Vámi začne intenzivněji komunikovat až v okamžiku, kdy vypijete láhev travárice. Poté je teprve ochoten příjmout i jinou objednávku... třeba na traváricu nebo nějaké jídlo.

Tento Anteho způsob jednáni s hosty není samozřejmě světovým unikátem, něco podobného jsem kdysi, hrozně dávno zažil v hospodě Pančava ve Zlíně, později ve Vápeném Podole nedaleko Sečské přehrady a před týdnem v podstatně mírnější verzi na Bláhovce v Brně.
Ante má však svou extrémní verzi, proti které z počátku nemůžete, později nechcete a ještě později už opět nemůžete, protestovat.

Jakmile skončí traváricová předehra, změní se Ante v mistra v přípravě ryb. Chcete-li si dát jiné jídlo, pouze zdržujete objednávku, protože si stejně dáte rybu. Výběr provádíte přímo z menšího vodního rezervoáru a pokaždé máte příležitost vyzkoušet jiné ryby. Nikdy jsem ve Vrulje nejedl stejné ryby, záleží na tom, co zrovna místní rybáři uloví. Dodnes taky přesně nevím, o jaké druhy ryb šlo. Úžasně dobrý byl dle Anteno terminologie třeba „Morsky kokot", což je oranžová ryba s ostny... Po výběru ryb proběhne zvážení a mistrné vykuchání rychlostí jedna ryba za dvacet vteřin a veškeré zbytky jsou okamžitě sežrány dvaceti kočkami, které se najednou v hospodě odkudsi objeví. Za chvíli Ante rozpálí venkovní gril a všechny ryby upeče. Další program je už jasný...

Po desáté hodině večerní se zátoka Vrulje změní v malou českou enklávu a všechny další přítomné národnosti (často pár němců a angličanů) jsou intenzivně seznámeny s průřezem české hudební scény od šedesátých let minulého století do současnosti. Náš kamarád Milan má vlastnost, že na kytaru zahraje úplně všechno a my ostatní přítomní máme vlastnost, že úplně všechno zazpíváme. Abych to upřesnil - před desátou zpívá dobře pouze náš kamarád Olda, po desáté zpíváme dobře úplně všichni. Ostatní návštěvníci Vrulje k nám mají zpočátku chladný vztah, ale jakmile je začneme seznamovat s naší kulturou, obvykle roztají a začínají nás ten večer milovat. Láska je však, jak víme, ošidný vztah a mnohdy nemá dlouhého trvání.

Pozorováním cizinců ve Vrulje a následným zpracováním tohoto statistického vzorku jsem zjistil, že začínají pravidelně chladnout při poslechu muziky 80 let minulého století a většinou to již nespraví ani závěrečná gradace a naše interpretace současného českého fenoménu, skupiny Kabát. Dokonce bych řekl, že by naši posluchači raději měnili s pověstnou blondýnou, která poslouchá s uchem přiloženým k šatní skříni...

Vrulje je prostě krásné místo, které miluju. Bylo nutné jej „zakešovat" a při návštěvě loni v červnu jsme to také udělali. Posbírali jsme v lodi všechny malé a krásné věci, které se daly postrádat. Společně s logbookem a dalšími důležitými předměty je dali do připravené pixly, umístili na místo s nejlepším výhledem na moře a souostroví Kornaty.

Naše radost byla tehdy velká a když náš poklad našli po pár měsících první geocacheři, byl jsem fakt nadšenej. Místo, na které obvykle vylezeme k ránu, navštívili pozdě odpoledne a poslali mi fotky. Tohle mi udělalo velikou radost.

Chlapík jménem Ante loni zemřel.

Když nám tuto smutnou zprávu sdělovala Draženka při přebírání lodě v Murteru, byli jsme hodně smutní, ale přesto bylo Vrulje při cestě z majáku Palagruža opět navštíveno. Nic se nezměnilo!!! U mola stál chlapík, hulil a usmíval se, vedle něj hezká asi dvacetiletá holka. Když nám hodil muring a my si opět oddechli, že jsme v hloubce dva metry osmdesát nenarazili, tak se jako vždy zeptal, co si dáme... No, nedala se odmítnout... ta travárica :-).
Mladej Ante podnikání zdědil a know-how svého tatíka do puntíku převzal. Mává na lodě, pokuřuje a managuje svou přítelkyni, která obstarává ostatní podružné věci, jako je starost o hosty a vaření.

Tak tohle je Vrulje!


Kódy pokladů o kterých se zde psalo: GC13C6T

Autor: Imagir

Přidat komentář

Komentáře ke článku

  • 07:24, 15. 01. 2008

    Qnik

    Vždycky jsem nadšený když tady vyjde nějakej článek a já si to v klid v práci ráno můžu přečíst. Takového ANTEho musí být radost poznat, je fajn, že mladej to zdědil..a co já vím, třeba ho někdy taky poznám. Moc pěkně napsáno, díky.

  • 13:17, 15. 01. 2008

    Fabian

    Ahoj, zajimalo by me, jestli nebyl problem s povolenim kesky v zahranici. V pravidlech je nejak stanoveno, ze by ji clovek mel mit na dosah aby ji pripadne mohl opravit.

  • 21:11, 15. 01. 2008

    Skiner

    Fajn článek :-) !!!

  • 11:20, 16. 01. 2008

    Imagir

    to Fabian: Vylozene problem s aktivaci nebyl. Sice trvala pomerne dlouho a musel jsem toho erika88 trochu premlouvat, ale cache pak celkem bez problemu aktivoval. Do dnes nevim, jak se urcuje, kdo ma na starosti jakou oblast. Kdyz jsme dali cache na maják Palagruža, což je ještě vic z ruky nez Vrulje, aktivoval ji pak chlapik ze Slovenska.... pokud nekdo vite, jak tohle funguje, napiste, asi to oceni vic lidi.

  • 12:11, 16. 01. 2008

    Qnik

    spis nez sem to je asi na vlakno v gc.cz

  • 00:58, 06. 02. 2008

    Dandra

    Hezky napsáno. Vtip, pointa, pěkný ;)

  • 18:17, 12. 02. 2008

    Kérés

    Zaznamenáno do imaginárního diáře s místy, která časem musím navštívit!

Přidat komentář


Položky označené hvězdičkou (*) jsou povinné.
Vaše jméno a e-mail stačí zadat pouze poprvé, systém si pro příště Vaše údaje zapamatuje. Jste-li zaregistrováni v systému Gravatar, bude k vašemu komentáři připojen i obrázek. Pokud je to možné, komentáře prosím pište česky, s diakritikou, děkujeme!



Další obrázky

Stan se fanouskem

Přidejte svůj článek

Seznam autorů

Seznam pokladů

GeoRobotek - pomocník každého geocachera!