Cartella Mafioso - Mafiánské spisy

Vydáno: 8. května 2008 | Autor: Qnik | Rubriky: Geoprojekty a akce | Tisk

Oznámkuj článek:

Pro někoho je dostatečným adrenalinem už samotný geocaching a někdo si k tomu ještě přidá něco navíc. Qnik nám poslal své zážitky z jedné fajn akce.

Hra geomafie z pohledu Qnika.

V sobotu 29.3.08 jsme si s boo21 vstali pěkně v 8 hodin, jak je u nás při výjezdu na nějaký ty keše už pravidlem, a chystali se na odjezd do Prahy. Výjezd v 9:05 nebyl problém stihnout a když jsme přišli, už na nás ve vlaku čekala posádka z Vamberka a okolí - Czivi, Nefi.CZ, Werki, Cicin a Rudik. Cesta, vzhledem k tomu, že jsme hráli skvělou karetní hru ( ne ne First to Find to není..) BANG utíkala perfektně. Odehráli jsme jednu partičku a byli jsme v Praze (mimochodem tímto dnešek začíná jako Qnikův vítězný den;-) )

Takže jsme v Praze. Rozdělili jsme se takticky do třech teamů. Dva šli zařizovat svoje ubytování přes noc a jeden team šel kešovat, jak jinak že? Byl jsem z těch šťastnějších co si v Praze před mafií taky něco ulovili. Jako první se nám pod nohy připletla keš Prague bridges 1 - Karlův most. Těžší než ji najít, bylo poskládat do kupy těch pár satelitů z oblohy, nález pak už byl jasnej. Následovala Lennon Wall kde jsme měli díky turistům trošku problém s uložením, no a pak pohodová Bambini di Praga. Jelikož bylo vážně pěkně a na Petříně pár kešek je, rozhodli jsme se nahoru vyjet lanovkou a posbírat to trochu i tam, ale ouha...lanouka nepremava. Můžete mě říct co je to za bordel, že když je tak krásně a člověk má celodenní jízdenku, tak lanovka nejezdí? No bída. Takže jsme se vydali pěšky alespoň na Romeo a Julie / Romeo and Juliet . Řeknu vám, nechtělo se mě do toho kopce šlapat, vážně ne.

Dost ale bylo povídání o tom jak jsme v Praze lovili. Vás stejně zajmá jen to podstatné - Mafie:-) Takže jsme se po Romeo a Julii rozešli. Opět se rozdělili do 3 teamů, ovšem tentokrát podle toho, jak nás už dříve rozházeli na fóru pořadatelé. Já a boo21 jsme opustili Rudika s Czivim, nabrali po cestě Werkiho a Cicina a šli na poradu teamu. Po našem příchodu na domluvené místo, byla již porada o strategii v plném proudu. Obkreslovaly se mapy, opisovaly se čísla, dovysvětlovali jsme si pravidla. Nebýt toho protivnýho vrchního, kterej říkal ať se sbalíme a klubovnu si jdeme dělat někam jinam, bylo by to v pohodě. Inu vyřešeno bylo, čas se blížil k patnácté hodině a tak jsme vyrazili na Staromák. Chvilka čekání a organizátoři v mafiánských převlecích přišli za nedlouhou. Následovalo nafasování organizačních vysílaček, rozdělení do správných rodin a pár dalších informací. Stálo by asi za zmínku, že náš, původně zelený, team dostal území barvy modré a tedy jméno Turchino.

Hned po přemístění do štábu, který kluci z teamu vymysleli den před akcí - mimochodem dost dobře .. úzký průchod mezi domy uzavřený ze všech stran - jsme začali číst co po nás autoři chtějí. Hned pro začátek 6 úkolů,rozdělených po dvou úkolech v každém z cizích území. Jelikož některé názvy zvolili autoři hry v italštině, dopomohl nám k překladu pan Gogole, díky mu za jeho snahy. Postupně ze štábu mizeli lidi, kteří vybíhali do ulic hledat indicie. Přišla řada i na mě a Werkiho. Jako mimopražští jsme měli na sousedním území rodiny Giallo najít dům kováře a spočítat kolik kovadlin je zobrazeno ve znaku domu. Vyrazili jsme a dávali si dosti pozor na to abychom nepotkali cizáky:-) Postupovali jsme uličkama do míst, ve kterých přibližně byl námi hledaný barák. Najednou jsme spatřili jednoho člena z organizačního teamu... coby policista číhal na konci jedné ulice. Nenápadně jsme se otočili a šli jinudy, fajn...nevšiml si nás. Obešli jsme blok a aniž bychom chtěli zkrátili jsme si tak cestu k našemu cíli. Začalo bloudění uličkami, ve kterých jsme se pohybovali pomocí načmárané mapy. Po 15ti minutách a projdutí celého bloku bylo jasno. Kovadlina je jedna! Cestou zpět do štábu jsme potkali boo21 s Milanem Maggiorem, kteří pouze se dvěma žívotama hledali jakési desky s rybami. Pouze dva životy ve dvou lidech, to byla nebezpečná situace, protože takovýto team byl téměř nejslabší a jednoznačně porazitelný. Jistě, když šli původně hledat byli silnější, ovšem potkali trojici z teamu zelených a ti měli bohužel "životní" přesilu. Proto byli naši "zabiti" a museli si dojít na staromák pro nové životy. K jejich smůle dostali tak malá čísla. Takže jsme je s Werkim doplnili. S mými třemi a Werkiho dvěma životy "nás bylo 7" což už celkem jde.

Při hledání jsme zapadli do jedné uličky u synagogy. Jak tak postupujeme k místu, které vypadá celkem podezřele, že zde by mohly naše další indicie být... všimli jsme si dvou hráčů barvy žluté. Marně se snažili zakrýt svoje označení. Jelikož jsme si ale byli jisti tím, že jsme na žlutém území, kde mají žlutí vždy +1 život na osobu, dali jsme se na ústup. Ti dva ze žlutého teamu se nás snažili pronásledovat, ale brzo to vzdali. Takže to bylo moje první běhání v této hře. Netrvalo to dlouho a proběhl jsem se znova. Jelikož jsme obešli synagogu z druhé strany, dostali jsme se do stejné uličky. Ovšem teď jsme žlutým přišli do zad. V rychlosti jsme si mohli zjistit, že zde naše indície nejsou a v tu chvíli se na nás už rozebíhali čtyři členi žlutého teamu. Tentokrát bylo jasno. Nohy na ramena a to absolutně nejrychleji. Turisté uhýbali a nám se podařilo uprchnout. Abych to zkrátil, po útěku jsme potkali naše členy CICINa a Poleroka. Spojili jsme se a „zabili" jednoho z hráčů - myslím zeleného teamu - a zjistili další potřebné indicie. Ty jsme předali ve štábu. Jelikož jsme měli skoro všechny indicie, začalo luštění souřadnic mikrokeše s dalšími informacemi. Jelikož byly nějaké spekulace, došli jsme ke dvojím souřadnicím. Bohužel ani na jedněch vyslaný team neuspěl. Co dál? Ve štábu se pracovalo, ale bylo zde moc lidí. Proto jsme se opět s Wekim, CICINem a Polerokem rozhodli vydat na lov a S jedenácti životy jsme vyrazili. Přes žluté území jsme došli na hranici s neutrálním územím a čekali, jestli nepůjde nějaká menší skupinka tam, či tam. Jistě, že šla, ale... Z poklidného čekání se vyvinula, pro mě za celou hru největší honička. Sic jsme byli 4, ale dali jsme se na úprk před 3mi ze zeleného teamu, bohužel pro nás jsme si nevšimli, že jsou zelení, ale mysleli jsme, že jsou žlutí. Kdyby totiž byli, měli by jasnou přesilu... takhle to bylo bohužel naopak. Nicméně jsme utíkali. 4 lidi zdrhající o sto šest uličkou plnou turistů kteří nechápou a uskakujou do stran. Prostě jen zírali co že se to děje a proč?! "Mám tě!!" praštil mě Rudik po rameni a tím mě dostal. Zbytku mého teamu jsem řekl ať běží dál, že to nemá cenu. Bohužel jsem pak zjistil, že když se k Rudikovi přidal Czivi a ještě jedna slečna, neměli by před námi šanci. Pozdě...

Došel jsem si pro život a šel na štáb. Na štábu již byla microkeš najduta. Obsahovala klíč k vyluštění další šifry, kterou jsme dostali na začátku hry. Stanley s boo21 a dalšími hráči luštili šifru a já si dal na chvilku pohov. Asi za 20 minut nám zavolal náš hráč, který byl venku, že nám zamkli štáb. Opravdu tomu tak bylo. Zamkli průchod do míst kde jsme byli. Skvělý, půlka teamu uvězněna mezi domy :-D Naštěstí nebylo dlouho co řešit a domluvili jsme si únik skrze jednu hospodu. Takže, po deseti minutách venku, kde jsme se potkali se zbytkem teamu. Šifra doluštěna ale jsme bez štábu. Proto jsme se přesunuli na místo B, které bylo taky velice dobře zvoleno. Při přesunu k novému štábu zrovna kolem procházel skoro celý team zelených. Chvilku jsme po sobě všichni čučeli, až nám i jim došlo, že jsme na modrém území! Oni začali utíkat před námi a my se rozeběhli za nimi. Skoro všichni utekli, ale jednoho beránka jsme dostali! Následně jsme vyměnili jeho život za prachy a v novém štábu zjistili co a jak dál.

Abych řekl pravdu, tak co se dělo následující hodinu nevím. Pamatuji si pouze, že jsem běhal za celým zbytkem svého teamu, ale nevěděl proč. Co jsem tak vypozoroval, dostali jsme informace, že máme být za určitý čas u nějaké telefonní budky. Takže jsme tam běželi. Já s boo21 jsme přišli až později, kdy byl team zase rozprchnutý a pouze jsme se dozvěděli, že do budky někdo zavolal, abychom hledali v budce zprávu. Ve zprávě prý stálo, že máme být u další budky, přes celé staré město za cca deset minut. Numira neváhal a zavolal na štáb, jelikož tam byli tři lidi, tak dva vyslal k této budce. My bychom to nestihli a další část teamu byla... někde. Jak říkám, ohledně budek toho moc nevím. Jen, že byly snad tři telefony, z čehož jeden nefungoval. Ze všeho vyplynulo to, že jsme dostali informace, kde hledat určitého pěkného muže s dlouhými vlasy, ten nám prý poví co dál.

Byl celkem problém se k muži dostat. Stál v úzké uličce na území zelených. Jelikož oranžový team šel taky za informátorem, nemělo cenu se tam pouštět. Zbytečně by jsme se dostali do potyčky a přišli o čas, kterého bylo málo. Protože ale bylo z neutrálního území vidět co se u informátora děje , počkali jsme tam až bude klid. Po chvíli team oranžových zmizel. Asi 5 minut po tom, jsme rozhodli, že je vzduch čistý a vstoupili na zelené území. Když jsme byli skoro u informátora, zahlédli jsme celou tulpu zeleného teamu... to nebylo dobře, tak jsme se dali jsme se těch 50m na ústup do neutrální zóny, ale i přesto byl jeden z nás zajmut. Konečně informátor vyměknul. Vyšel ze tmy uličky na Staroměstské náměstí, kde jsme s ním mohli v klidu vyjednávat.

"Tak pánové, běžte do Perlovky a tam je jedna štětka. Jmenuje se NORDSKÁ KRÁSKA, nesnažte se ji oslovovat jinak! Řekněte jí, že Vás posílá Alfonso a chce výpalný. Ovšem o prachách mluvte jako o LOVE!" Nu dobrá, jde se do perlovky. Tři čtvrtě teamu jsme to vzali přes naše území a částečně přes oranžové. Po cestě jsme pak ještě zvládli zneškodnit jednoho žlutého, takže byly opět životy za který jsme následně dostali prachy. Najít Nordskou krásku nebyl problém, stála na rohu, měla tygrovanou sukni a byla patřičně zmalovaná. Taky u ní postávali 2 týpci s ruským přízvukem, ale...problém byl v tom, že Alfonso je pěknej zmetek a kecal nám. Kráska nechtěla dát ani dolar dokud jí správně neoslovíme. Museli jsme ji přesvědčovat a padly i nějaký slova o betonovejch polobotkách. Po chvilce ukecávání jí zavolal Alfonso. Řekla mu co a jak, že jí neříkáme správně atd. Alfonso jí pověděl, ať nám prachy dá. Mimochodem... Její jméno mělo být NORDYCKÁ KRÁSKA. Jistě, že po návratu Alfosno všechno popřel!

Jako další úkol nám dal dojít na Náměstí Republiky, kde by měl být člověk s kšiltovkou, černou mikinou a měl by mít u sebe drogy. Alfosno dostal chuť na fet a tak nás pro něj vyslal. Problém byl v tom, že nedal a ni dolar, za co by jsme mu dávku koupili. Při ukecávání aby nějaký prachy pustil, jen ukázal 3 klíče. Jeden z nich byl od naší schránky, kterou jsme měli pořád u sebe a nemohli jsme se do ní dostat. Jelikož jsme měli poskládanou skoro celou mapu, tak ten klíč byl posledním krokem k tomu dostat se pro poklad. Taktika byla jasná, jít směrem Náměstí Republiky a po cestě vymlátit nějaký náhodné kolemjdoucí cizích teamů. Procházeli jsme uličkami oranžového území a hledali. Bohužel jsme nikoho nenašli a tak po příchodu na místo jsme začali vařit z vody. Tedy... náš hlavní boss vařil. Začala probíhat debata o tom kolik si dealer představuje za dávku. On zase vyzvídal kolik máme, kolik dáme? Jasně neměli jsme ani vindru, takže jsme se snažili mlžit. Opět padly slova o rychle tvrdnoucím betonu až... Numirovi zavolal někdo z vedení. Jen on sám ví o čem se tu chvilku opodál bavili. Hlavní je ale to, že mu v hlavě vyrostla během toho hovoru pěkná lest. Po položení telefonu řekl, že prý pro urychlení hry nám má dealer drogy dát i v případě, že řeknem, že mu za to nic nedáme. A bylo vyhráno. Dealer lsti uvěřil a mi vzali rychle nohy na ramena. V tu chvíli věděl jen Numira proč tak rychle utíkáme pryč. Samozřejmě nic o tom, že by jsme měli dostat drogy zadarmo v rozhovoru nepadlo.

Drogu jsme v poklidu předali, ale to tomu darebákovi Alfonsovi pořád nestačilo?! Chtěl ještě nějakej alkohol. To je to podsvětí dneska. Nejdřív se to sjede nějakým svinstvem a dál se to chce udržovat alkoholem. Nu dobrá, co nám zbývá, že? Nějaký ukecávání nemá cenu. Stejně to nezabere a náš čas se krátil. Bohužel jsme u dealera zjistili, že jsme tam byli jako poslední. Na druhou stranu Nordská Kráska mluvila o tom, že jsme první. Tak co si teď myslet? Tady si každej říká co chce. Pro chlast jsme šli na Betlemské náměstí, první tam šel Stanley. Zbytek teamu šel za ním, ale do cesty nám se připletli dva oranžoví. Jelikož jsme neměli ani vyndru (stejně jako u drog) tak nám je seslalo samo nebe! V podstatě nám stáli před štábem, o čemž neměli ani ponětí, a něco luštili. Ulovit je nebyl problém. Dva lidi zepředu a zbytek z boku. Neměli prostě kam utéct. Po jejich chycení jsem já s boo21 zaskočil pro prachy a s celým teamem jsme se vydali hledat Stanleyho, který zatím seděl na lavičce vedle dealera alkoholu a svačil, jako by se nechumelilo:-) Za ulovené soupeře jsme měli $10 000, alkohol jsme usmlouvali na $3000 a nazpět jsme dostali místo hotovosti šek sicilské banky. Cestou zpět za Alfonzem jsme narazili na pár osamocených žlutých. Neváhali jsme a rozeběhli se za nimi, ovšem co jsme netušili bylo to, že za rohem stojí asi dvanáct oranžových. Ti naše družstvo pěkně pokosili. Numirovi se s alkoholem podařilo uniknout a v doprovodu čtyř "mrtvých" spoluhráčů se vracel na staromák pro klíček. Projít se podařilo bez problémů - přeci jen šel našim územím a i přes to že měl kolem sebe jen mrtvoly bylo téměř jasné, že si na ně nikdo netroufne. Klíček pak už Alfonso dal bez větších problémů.

Všichni jsme se sešli ve štábu dokončovali střípky hádanek. Důležité bylo, že pro alkohol jsme šli už jen pro jistotu a ze zvědavosti, co bude v kufříku, protože jsme trochu čekali nějakou zradu v podobě klíče od finálky, nebo aspoň nějakého kódu, který bychom použili až na úplném konci hry. V tu dobu jsme totiž už měli rozjetou i paralelní cestu řešení. Na mapě byla, mimo jiných věcí, vyznačena žárovka s číslem. Už nevím koho to napadlo.. myslím, že přímo bose Numiru, že by mohlo jít o číslo lampy veřejného osvětlení. Jelikož kačeři jsou ze všech možných oborů a mají různé znalosti, další hlava věděla, že na ELTODU nám budou schopni podle čísla říct, kde se ta lampa, pokud to tedy označení lampy opravu je, nachází. Jandys na svém PDA mohl sehnat číslo na ELTODO. Zde nám potvrdili, že číslo lampy to opravdu je, tedy že náš kápo opět zaperlil. Další skvělou informací od nich bylo, že tato lampa je na Štvanici. Všechno potom začalo dávat smysl a cesta k pokladu se nám odhalila v plné parádě. Po otevření kufříku a zjištění, že by nás čekalo luštění a hledání osmi dalších postupovek, jsme se dohodli, že zavoláme organizátorům, jak moc můžeme improvizovat. Sutech Numirovi po telefonu (s neskrývanou škodolibostí) potvrdil, že jestli si myslíme, že to víme, tak ať klidně jdeme. V tu chvíli ale ani netušil, že jdem v podstatě na jisto! Tím bylo rozhodnuto.

V rychlosti jsme se přesunuli na zastávku tramvaje a čekali jsme nekonečných třináct minut na sedmnáctku. V tu dobu nás opustil Tobelo Fantazyno, který už musel domů. Je zvláštní, jak si s člověkem v okamžiku emocionálního vypětí pohrává jeho vlastní mysl. Při průjezdu okolo Štvanice někdo viděl záblesky světla a podařilo se mezi námi rozšířit fámu, že už tam určitě čekají organizátoři jako policisti. Pak, že tam je druhý gang a že už rozbalují poklad. Přitom jsme věděli, že klíč od schránky jsme vyzvedávali jako druzí a ti před námi neměli náskok větší jak 20 minut. Takže bylo skoro nemožný aby se tam dostali před námi i kdyby šli najisto.... Pak přišla fáze vychladnutí optimismu. Sice jsme se zase uklidnili, že jsme na ostrově sami, ale použili jsme mapu o 180° otočenou a hledali u elektrárny. Po pár minutách tápání bylo jasné, co se stalo a team čekal přesun na druhou stranu ostrova.

V tuto chvíli jsem se já a boo21 museli s teamem rozloučit a vydat se na poslední vlak, který nám jel domů. Měli jsme to tak tak. Popřáli jsme jim ať si téměř jistou výhru užijou a oslaví pořádně i za nás. Zbývající text nechám napsaný tak, jak mi to poslal Numira ze svého pohledu. Ve chvilkách kdy mluví jakoby k vám, patří tyto slova mě.

Numira: Naposledy jsme vás viděli, když jsme kolem vás probíhali v půli cesty k mostu... Ne že by běh nějak pomohl urychlit vítězství, ale spíš aby zůstal tým nabuzený a nepropadal trudomyslnosti. Cestou jsme odkontrolovali všechny indicie podle mapy (lampa, letopočty, NEWS), zádrhel nastal až u indicie MEGAN. Chvíli jsme nevěděli co s tím, přičemž se mi podařilo všem vsugerovat, že se jedná o Renault Megane, který má ve znaku kosočtverec a právě kosočtverce tvořily pěšiny v místě, kde jsme tápali. Mýlil jsem se, ale na další pokračování to nemělo vliv. Další indicie byl obrázek srdce s písmenem W uvnitř. Ten jsme viděli v pařezu, který stál u cesty. Taky jsme se mýlili. V tu chvíli jsme už byli asi 100 metru od místa, kde jsme měli skončit. Utvořili jsme rojnici, prošli jsme se až na úplnou špičku ostrova a pak jsme se vraceli zpět. Prohledávali jsme možné úkryty, když tu mi zazvonil telefon. Sutech. S ironií v hlase se ptal, kde jsme a bylo poznat překvapení z jeho strany, když jsem mu s ledovým klidem oznámil, ze pročesáváme cíp Štvanice. Přiznal, že jsme je zaskočili a vyzvídal, jak jsme na to přišli. Nechtěl jsem odhalovat všechny naše trumfy hned, tak jsem začal vyhýbavě odpovídat, když tu pár metrů ode mě kdosi zavolal "MÁM JI". Radostnou zprávu jsem tak přímo mohl tlumočit organizátorům, pro které to znamenalo ukončeni hry. Modrý gang zatím obklopil nálezce a zkoumali jsme, jak krabičku otevřeme. Byla to totiž stejná plechová kasička se zámkem, jakou jsme vyfasovali na začátku hry.

Během čekání na příjezd organizátorů jsme zatím posvačili, doplnili tekutiny a postupně si uvědomovali únavu, protože během toho jediného odpoledne jsme naběhali stejný půlmaratón (možná i víc), jako závodníci, kteří byli v centru Prahy půl dne před námi. Po telefonu jsme taky domluvili, aby nám přinesli věci, které zůstaly na staromáku. Vyfotili jsme se (viz Stanleyho fotka "Táto, peníze jsou v dobrých rukou" a čekali. Pak jsme vám zkoušeli volat, abychom se s vámi podělili o tu radost, ale asi jste zrovna byli v metru nebo jste hledali nástupiště, uspěli jsme asi až na čtvrtý pokus:-) První přijel Mates168 na kole. Ukázal nám, co byly ty dvě indicie (MEGAN a srdce). Megan byl nápis vyrytý do kmene povaleného stromu a srdce bylo namalované na asfaltu. Taky jsme mu prozradili, jak jsme ho napálili při nákupu drog. Zbytek organizátorů i s nějakými dalšími hráči dorazili po cca 50 minutách. Sutech nám otevřel schránku a my jsme uviděli konečně naši výhru. Každý jsme pak dostali po jednom TravelSlugu a já vyfasoval i pro ty, kteří museli odjet dřív. Na předání vám jsme se dohodli s dvojici Cicin + Werki, Tobelovi jsem ho posílal poštou a Milan Maggiore ho měl u Sutecha. Zakončení eventu bylo celkem rychlé, protože všichni byli unaveni. Přesunuli jsme se na Florenc do jedné hospůdky, kde jsme cca tři čtvrtě hodinky poseděli a pokecali s "konkurencí" od oranžových. Pak už jsme se nočními tramvajemi rozjeli do svých domovu.

A tohle je vlastně všechno, co víc taky ještě napsat, po tom co se všichni rozprchli. Snad jen poděkovat hlavně organizátorům za perfektně připravenou a propracovanou hru. Nesmím zapomenout poděkovat všem hráčům, kteří to vydrželi až do konce a hlavně... za sebe musím poděkovat sehranému teamu rodiny......(modra barva). Bylo to perfektně strávený odpoledne a už se těším co Sutech chystá na příště!

Autor: Qnik

Přidat komentář

Komentáře ke článku

  • 20:28, 11. 05. 2008

    Czecho Cowboy

    No chlapci, zírám, co se to objevilo na titulce gc.cz. :-)
    Už tisknu a čtu ;-)

  • 21:16, 15. 05. 2008

    minarjo

    Teda Qniku, ty seš úplnej rozenej romanopisec :-). Pěkné, rád jsem zavzpomínal...

  • 22:42, 15. 05. 2008

    Qnik

    Prej romanopisec:-D ... sem to smolil po kouskach skoro mesic a ...nevim no, sem rad ze se libi..aspon nekomu:-D
    BTW brzy vyjde TB SCRIVENDI DI MAFIA ...

Přidat komentář


Položky označené hvězdičkou (*) jsou povinné.
Vaše jméno a e-mail stačí zadat pouze poprvé, systém si pro příště Vaše údaje zapamatuje. Jste-li zaregistrováni v systému Gravatar, bude k vašemu komentáři připojen i obrázek. Pokud je to možné, komentáře prosím pište česky, s diakritikou, děkujeme!



Přidejte svůj článek

Seznam autorů

Seznam pokladů

Sao Paulo a 2 x FTF